Za dvě minuty dvanáct!

Vyslechl tento příběh – bohužel, jeden z mnoha a mnoha. Má ale více rozměrů…

Muž 42 let, dosud vážně nestonal. Fyzicky pracuje, má malou firmu. Náhlá silná bolest na hrudi, která vystřeluje do levé paže. Žádný úraz, s páteří se nikdy neléčil. Co to tak mohlo být… Dojel za svou praktickou lékařkou. Vše jí popsal. Ta, aniž vstala z křesla, konstatovala, že je přepracovaný a poslala ho domů. Bolest trvala, při chůzi se zhoršovala, celková slabost. Druhý den opět u své lékařky. Tam předpis prášků na bolest. Další den už opravdu vyčerpán, dojel do nemocnice na interní ambulanci, kde mu lékaři (po té, co jim sdělil svou historii), že si vybral nevhodnou dobu, je je pátek odpoledne a oni již jsou na odchodu…

Nakonec se ho přeci jen ujal mladý lékař, který asi nikam nepospíchal. Po vyhodnocení EKG a krevní laboratoře nastala akce (konečně). Okamžitě na vozík, nesměl již vstát (ani na WC si dojít) a byl převezen houkající sanitkou do krajské fakultní nemocnice. Tam ihned pročištění koronárních tepen a heparinizace. Sděleno, že prodělal dva čerstvé infarkty za sebou. Při příjmu mu internista vyčetl, že svůj stav dost zanedbal a že přijel za dvě minuty dvanáct… „Já jsem nic nezanedbal“, zaprotestoval pacient a vylíčil svou třídenní anabázi. „Příště volejte rovnou 155!“, dostal jasnou instrukci.

Dobrá a praktická rada. Pokud pro někoho přijede rychlá sanitka (třeba i bez lékaře), hned natočí EKG. I kdyby šlo o astmatický nebo žlučníkový záchvat. Přes internet křivkou zkoukne službu mající internista. A pak už to jede. Spustí se systém randes-vous a lékař si pak kdekoliv na silnici pacienta přebere… Možná, že se někomu z vás bude tato rada hodit.

Další otázka této naštěstí happy-end-strory spočívá v tom, že manželka pána se asi půl roku potýká s virovým zánětem myokardu. Nabízí se nepříjemná otázka, zda virus nemohl způsobit infarkt. To zatím patrně (ani ve světě) nikdo nesleduje. Test na Covid samozřejmě ani u jednoho z nich nebyl proveden. Dále mám důvodná podezření, že nové mutace koronaviru mohou způsobovat deprese nebi i současné prudké žaludeční nebo střevní infekce… Mám pocit, že o Covidu prakticky nic nevíme a všichni se soustředí jen na „chřipkové“ symptomy. Virus bude patrně chytřejší než my, lékaři a hygienici…

Jde o moji spekulaci. Ta je ovšem podložena vyslechnutím a vyšetřením mnoha pacientů a zpětného trasování a uvědomování si různých klinických souvislostí. Mohu uvést na závěr i svůj osobní příběh.

Začal v prosinci 19. Můj syn, který u mě bydlí, pracuje s Ukrajinci a pravidelně obědvá v tureckém bistru, kde pracují Uzbekové. Všechny suroviny jsou dováženy od Turků z Bavorska. Také se dost stýká s tzv. lendlery. V polovině prosince začal kašlat a byl dost zesláblý – u něj nezvyklé. Za pár dní jsem totéž pocítil já. I přes to jsem odletěls přítelkyní na týden do Ománu k moři. Měli jsme to půl roku zaplaceno…no, kašlík, nebudu kazit krásnou dovolenou… Tam jsem ještě asi 3 dny chrchlal. Po návratu ulehla ona (což se jí nestalo mnoho let, zdravá jak řípa). Kašel, vyčerpání, pak její matka a děti. Prošla si pak jistou psychickou krizí…

Já též a mnohem delší. Apatie, nechuť cokoliv dělat nad rámec pracovních povinností, pocit že to nejsem já… navíc vracející se epizody průjmů. V březnu se svět dozvěděl o Koronaviru… Když jsem byl v červnu v Českém Krumlově na návštěvě příbuzenstva, zajímalo mě, co si myslí o tom, že tento okres a zejména město má prakticky nulovou incidenci Covidu. Dozvěděl jsem se toto: „My jsme si to odbyli už v zimě. Do Krumlova během podzimu přijelo asi 200 tisíc Číňanů + další Asiati a další cizinci… No a pak postupně půlka města a okolí slehla. Někdo byl za pár dní fit, jiný skončil v nemocnici… Tak teď už jsme imunní.“J

Nejsou toto všechno podněty pro zamyšlení? Možná, že mnozí zpětně zjistíte, že už to nejspíš taky máte za sebou! Viry si tak nějak dělají, co chtějí, testy netesty, roušky neroušky. To si momentálně myslím…

Tomáš Lebenhart