Turecký med

V šedesátých letech býval součástí poutí. Vidím jako dnes, jak chlap s obrovským knírem (dodnes nevím, jestli pravý Turek nebo jeho nějaká česká variace) širokou sekerou odsekává bělostný voňavý kvádr prošpikovaný lískovými oříšky. Postupně se vytratili „Turci“ i kvalitní pochoutka a dnes je turecký med přeslazená měkká hmota s plesnivými buráky. Sekerka by v ní uvízla a nikdo už by jí asi od toho slizu neočistil…
Turecký med popř. další turecké sladkosti, jako rahat lokum (slaďoučké kostičky ztuhlé ovocné šťávy obalené moučkovým cukrem s mandlemi či pistáciemi) symbolizují „sladkost“ jinak otrlého Turka. Myslím, že oboje je moudřejší bráti s mírou a opatrností.

Když jsem byl kdysi s Juanitou na „svatební“ cestě v Turecku (skutečně jsme nějaký čas uvažovali o svatbě), připojil se k nám chlapec jménem Ahmet. Radil nám, kde dobře vaří, co máme vyzkoušet, kam se podívat... Byl milý, veselý a úslužný. Několikrát nás vzal na večeři mezi své přátele a velmi se o nás zajímal a usiloval o naše přátelství. Ve skutečnosti se však zajímal a usiloval o Juanitu. Jednou nás vzal na velkou diskotéku pod širým nebem. Juanitu jsem prakticky nepustil z ruky, neboť bych musel být slepý, abych si nevšiml mlsných pohledů mladých Turků. Sladce se usmívali a jen čekali až někam zmizím. Chodili jsme spolu i na WC. Když jsme pozdě v noci dorazili do hotelu, vypadl Juanitě při svlékání ze zadní kapsy džín malý lístek. Na něm bylo napsáno AHMET a telefonní číslo. Obratem jsem mu zavolal a řekl mu: „Hi. Thomas. Forget Juanita. Never try her again! Clear?!“ Chvíli bylo ticho, pak: „OK, all clear…“. Malá symbolická zkušenost. V orientě je třeba jednání muže s mužem, jinak nic nelze dojednat. Byl jsem celkem rád, že jsem to vyřešil telefonicky. Neměl jsem zájem vejít do přímého styku s místní Jandarmou…

Turecý jazyk opět symbolizuje prazvláštní kombinaci měkkosti a tvrdosti. Mnohá turecká slova obsahuí č a dž.. až to evokuje šišlání. Třeba čačik – obdoba řeckého caciki. Nebo patlidžan – lilek. Turečtina se však hemží i slovy, kde se kostrbatě snoubí souhlásky g, z, t, r. Viz jogurt nebo bazar. Jazyk je korunován častým přehlasovaným u. Směsice sladké měkkosti s drsné tvrdosti. Turecká lidová hudba je velmi jímavá, lkavý až naříkavý hlas, opěvování krásy, květin, zahrad, dívek, avšak turecká šavle je vždy po ruce… Vedoucími hudebními nástroji bývají kvílící píšťalky a temně znějící bubny. Struny jsou naladěny na vysoké tóny. Ovšem široké akordy se zarývají do srdce.

Vidíme, jak v současném Turecku probíhá mocenská čistka hodná krutého středověkého sultána. Desetiticíce zatčených, hromadné zavírání škol, rozhlasových a televizních stanic. I lidé v ulicích volají po trestu smrti, který byl osvíceným Ataturkem zrušen spolu s vlivem islámu na politiku. Snad se pupíci z Bruselu již probrali a pochopili…

Zemi půlměsíce jsem mnohokrát navštívil… vždycky jsem se tam cítil dobře. Velmi dobře papal a obdivoval památky i přímořskou krajinu. Krasavice z bezpečné vzdálenosti. Istambul mě očaroval. Na Turka si ale dávám pozor. Med je sladký, avšak sekera vždy dobře naroušená…

Tomáš Lebenhart

Na starém schwarzenberském erbu (Knížecí Pláně na Šumavě) možno spatřit hned dvakrát motiv useknuté hklavy Turka, kterému havran vyklovává oko. Takové emoce budil turecký národ před pár stoletími u evropských panpvníků