Švestkové čatny

Zde je krátký, obyčejný avšak překvapivě příjemný příběh + recept.

Včera jsem dostal pytlík švestek. Dnes jsem si na ně vzpomněl – byly už trochu na pochodu, jak si v tom igeliťáčku spolu povídaly… Tak jsem si řek: Dám jim ještě šanci. Hodil jsem je vypeckované do hrnce, trochu je ještě rozhňahňal, zalil karibským docela luxusním rumem, rozlámal klacík skořice ze Srí Lanky, trochu toho mletého zázvoru přidal a pár kousků ohnivé papričky taktéž a nechal je povídat si pod pokličkou asi hodinku… Pak jsem je pomalu a dlouho povařoval a míchal. Kuchyní se postupně šířila takřka omamná vůně… a z hrnce se ozývalo takové přidušené pobublávání. A já s dřevěnou měchačkou občas důležitě zamýchal.

Nakonec jsem kousíčky klacíčků a papričky prstíčkama z té teplé blemcaniny vylovil a posléze do skleniček napěchoval. Něco tak zvláštního a lahodného a sexy až na půdu jsem dlouho nevyrobil. Jsem hrdina dne! (Chechtám se).

Pro ty, kdo neví, indické slovo čatny (anglicky se to píše chutney) jsou takové kořeněné džemy (anglicky se to píše jamy – opět se usmívám) a podává se to na malých miskách k pokrmům. Nejznámější je asi mango chutney. Nevím, co tam mimo rozvařeného manga je, ale je to taková sladko, kyselo, pálivá pochoutka. I když naše brusinky se šmrncem tuzemsku taky píšou, to víme…

No vyrobil, jsem českou čatny verzi, za kterou se fakt stydět nemusím. Tak se s vámi o to dělím. Máte nejvyšší čas jít do akce. Během dlouhé zimy to můžete ocenit. Myslím, že se to lahodné blátíčko docela popasuje s naší tradiční kuchyní.

Tomáš Lebenhart