Štětka - málo známá léčivka

V našich herbářích, ale ani v bylinářském sortimentu se tato léčivá rostlina ještě před několika lety prakticky nevyskytovala. Na jedné straně má tedy smůlu, neboť v souladu s platnými směrnicemi ji Evropská unie oficiálně nepovoluje k užívání. Na druhé straně má však výhodu, že ji u nás běžně najdeme a je věcí každého, zda si o štětku doplní vlastní sortiment léčivek.
Původ a rozšíření

U nás známé druhy pocházejí většinou ze západní, střední a jižní Evropy, Předkavkazska, Malé Asie a Íránu, z těchto míst byly zavlečeny do dalších oblastí. Jde o typickou rumištní rostlinu vyskytující se na úhorech, navážkách, mezích, skládkách, silničních i železničních náspech a jinde. Vyžaduje slunná stanoviště s těžší jílovitohlinitou půdou bohatou na živiny. Tam se také přirozeně vysemeňuje a takto se dále množí.

Botanická charakteristika

Štětka, Dipsacus, je statná dvouletá rostlina, dorůstající až 2 m výšky, ze stejnojmenné čeledi štětkovitých, Dipsacaceae. U nás nejznámější je štětka planá (lesní), Dipsacus fullonum (syn. D. sylvestris). V prvním roce vytváří listovou růžici složenou z řapíkatých listů. Mají čepel celistvou, eliptickou, obvejčitou až podlouhlou, na okraji nepravidelně hrubě vroubkovanou až pilovitou. Na rubu jsou listy na žilkách ostnité. V druhém roce se objevuje přímá, ostnitá a světle zelená lodyha, v horní části rozvětvená. Lodyžní listy jsou vstřícné, přisedlé, až 30 cm dlouhé s čepelí celistvou, kopinatou s okrajem vroubkovaným až pilovitým. Na bázi jsou listy vzájemně srostlé a tvoří nádržku, v níž se zadržuje dešťová voda.

Květenstvím je terminální strboul válcovitého nebo vejcovitého tvaru o délce 4-8 cm s ostrými plevkami. Květenství je podepřeno čárkovitými, ostnitými a vztyčenými zákrovními listeny. Ve strboulu jsou směstnány drobné trubkovité oboupohlavné květy s korunou světle fialovou, výjimečně bílou. Prostřední květy strboulu se otevírají nejdříve, potom obě zbývající části směrem nahoru a dolů. Plod je podlouhlá, čtyřhranná nažka, asi 4-5 mm dlouhá, světle hnědé barvy.

Další druhy

Kromě uvedeného druhu je u nás rozšířena také štětka soukenická, Dipsacus sativus, dříve hojně pěstovaná, neboť strbouly se užívaly k mykání vláken. Nyní roste planě, např. v okolí Roudnice nad Labem nebo Litovle. Dalším druhem je štětka dřípená, Dipsacus laciniatus, vyskytující se v našich teplejších oblastech, mimo jiné na jihu Vsetínska.

Z ostatních druhů to jsou hlavně asijské druhy, např. štětka japonská, Dipsacus japonicus, nebo v Číně rostoucí štětka drsná, Dipsacus asperoides, případně štětka jemná, Dipsacus mitis, rozšířená v Nepálu. Všechny uvedené druhy mají obdobné účinky jako štětka planá.

Obsahové látky

Drogou jsou hlavně kořeny (Dipsaci radix), které obsahují především velký počet triterpenoidních saponinů, např. akebia saponin D, dipsacus saponin A, dále iridoidní glykosidy (swerosid, loganin, cantleyosid), kyselinu chlorogenovou a deriváty kyseliny kávové. Obsaženy jsou steroidy jako daucosterol a β-sitosterol, ale rovněž alkaloidy, sacharóza, kyselina ursolová a oleanolová, taniny, inulin, draselné soli aj. Květy mají silici s insekticidními účinky.

Tradiční čínská medicína

Užívání štětky, především štětky drsné, která roste hlavně v provinciích Hubei, Sichuan a Yunnan, je v Číně značně rozšířeno. Tradiční čínská medicína ji uvádí jako xu duan, s povahou mírně teplou, chutí palčivou a sladkou, tropismem k dráze ledvin a jater. Droga tonifikuje játra a ledviny, posiluje šlachy a kosti, podporuje krevní oběh, uklidňuje

plod a zastavuje děložní krvácení. Užívá se při nedostatečnosti jater a ledvin, při ochablosti šlach a kostí i jako močopudný prostředek. Doporučená denní dávka je 6-10 g suché drogy ve formě odvaru nebo také prášku.

Současné užití

Dříve se droga užívala omezeně k léčbě žaludečních a dvanáctníkových vředů, plicní tuberkulózy a dny, zevně potom na trhliny v pokožce.

I v moderní praxi droga působí pozitivně u mnoha nemocí. Především má výraznou antioxidační aktivitu, je cenným tonikem a analgetikem. Užívá se rovněž jako antibakteriální a protizánětlivý prostředek. Má cytoprotektivní vlastnosti a tedy i využití při podpůrné léčbě rakoviny zažívacího traktu. Působením 1-reverzní transkriptázy inhibuje HIV, nadějné výsledky jsou i při léčbě Alzheimerovy choroby.

Příznivě působí při onemocnění osteoporózou, revmatoidní artritidou, svalových i kostních poraněních a bolestech. Užívá se rovněž při žaludečních problémech nebo nevolnosti, ale rovněž při chronické únavě. Je to hlavně dipsacus saponin C, který snižuje riziko zánětu žaludeční sliznice, čímž omezuje vznik žaludečních, případně i dvanáctníkových vředů.

Daleko nejvýznamnější je však užití k léčbě lymeské boreliózy, což je infekční onemocnění způsobené třemi druhy gramnegativních bakterií rodu Borrelia, především však Borrelia burgdorferi. Jde o bakterie ze skupiny spirochet, která jsou na člověka přenesena kousnutím infikovaným klíštětem nebo jiným hmyzem.

Infekce se projevuje mimo jiné typickou červenou skvrnou, která se po určité době vytvoří na místě kousnutí či štípnutí. Není-li nemoc včas léčena, rozvine se a projeví mimo jiné zánětem kloubů, svalů nebo nervů, různými dalšími neurologickými potížemi, zvýšenou teplotou a značnou únavou. Bakterie však mohou vyvolat i zánět mozku nebo mozkových blan a tuhnutí šíje. V konečné fázi může dojít k trvalému postižení nervů, poruchám paměti i orientace, zánětu srdečního svalu apod.

Způsoby užití

Vzhledem ke směrnici EU, a tedy oficiálnímu zákazu užívání, chybí také dlouhodobě ověřené dávkování extraktu. Je možné vycházet pouze z již publikovaných návodů a doporučení.

Nejvhodnější je příprava extraktu s použitím 70 % etanolu, po louhování zředěném na 40 %. Vlastní užívání spočívá v tom, že se po dobu jednoho měsíce bere 10 kapek 2krát denně, a to vždy po jídle. Potom je měsíční pauza. Po ní následuje stejná kůra, tj. 10 kapek 2krát denně, ale pouze dva dny v měsíci, a to až do využívání extraktu (bývá většinou v 50 ml balení). Kapky je také možné rozpustit v čaji nebo vodě. Oficiální přípravky mají vždy způsoby užití uvedené.

Jiným způsobem je příprava odvaru nebo nálevu, často ve směsích s dalšími druhy. Zevně se užívá ve formě obkladů, a to jak na rozpraskanou pokožku, tak i jiné dermatózy. Přípravky však nejsou vhodné pro těhotné a kojící ženy i pro děti.

Další využití

Suchá květenství se tradičně používají do vazby kytic a věnců. Jak již bylo uvedeno, v minulosti však strbouly sloužily také k česání příze. Voda získaná z úžlabí listů se užívá k výplachům nemocných očí, ve Francii se z ní vyrábí pleťová voda „Cuvette de Venus“.

Možnosti pěstování

Rostliny je možné sbírat ve volné přírodě nebo se pěstují ze semen. V tomto případě se buď předpěstují a následně vysazují na záhon nebo častěji se na podzim, případně v březnu vysévají přímo do volné půdy. Kvetou sice až druhým rokem, ale kořeny se získávají již na podzim prvního roku nebo brzy na jaře roku druhého. Po očištění a vytřídění se umyjí, rozkrájejí a suší ve stínu při teplotách do 40 °C. Užívat lze však i celou rostlinu, kterou v tomto případě sklízíme v letním období. V obou případech se takto získané drogy uchovávají v suchém, chladném a temném místě.

Dr. Valík