Sečná rána – zvládnutí doma do 24 hodin

 V pátek, 22. 4. před pátou odpoledne jsem se při štípání dřeva seknul do pravého bérce. Úder nebyl silný, ale finská sekera těžká a ostrá. V místě dopadu je jen kůže, podkoží a pak holenní kost. Došlo k čistému proseknutí ke kosti. Ta neporušena. Měl jsem kraťasy.  Délka rány 3 cm. Silné krvácení, přeťata také menší žíla. (foto 1). Rána byla na tři stehy. Pokud bych měl doma instrumenty a kožní šití, udělal bych to. Ránu jsem hned zakryl čtverci gázy, vzal si tři kuličky Arnica 15 a odevzdal poranění Brunovi Groeningovi (www.bruno-groening.org) – dle jeho učení. V praxi to chápu jako nevpouštět do mysli negativní myšlenky a vize. A také spolehnutí  na hojivou a uzdravující schopnost živého těla. Není v tom žádné náboženství, jen smysl pro Realitu. Každý si to může vysvětlit po svém…

Vyváženost odevzdání Životu a postarání se o sebe. Ránu jsem ošetřil vlastní tinkturou z šumavské arniky v 50% moravské slivovici. Pak jsem odlomil několik jazyků aloe vera, kterou máme v předsíni, a vymačkal jsem čirý gel na gázu a pevně ovázal.  Za několik hodin jsem provedl převaz (rána opět krvácela, ale méně) s šumavským medem – foto 2. Podotýkám, že rána téměř nebolela a také to, že jsem v klidu dříví na zátop posekal a dbal na řádné rozkročení… přistihl jsem se, že jsem chvilkami na poranění zapomnělJ V noci poraněné místo jen lehce pobolívalo – naražená kost, lépe řečeno okostice, která je na rozdíl od kosti pronervena. Zde by pomohl homeopatický kostival – Symphytum 15, ale nevzal jsem pro minimum bolesti. Arnicu jsem vzal celkem 3x.

Ráno převaz s medem, již bez krvácení, po obědě další převaz a před večeří další, poslední. Mezi 15. a 16 hodinou pravidelný běh lesem. Při běhu žádné problémy. Rána prakticky zhojena a nevyžadovala další péči. Ponechal jsem přístup vzduchu a už se o ni nestarám. Foto 3. Jistě na kůži zůstane jizva. Protože je rána svislá a nepřetíná žádné energetické dráhy, ponechám vše tak, jak to je. Jinak bych to řešil přes biorezonanci (Bicom). Poraněné místo vůbec nebolí, ani když kolem rány mačkám prstem. Uplynulo cca 24 hodin. Děkuji Brunovi, Bohu, přírodě a svému tělu.

Tato „lékařská“ zpráva  nebo-li vlastní kazuistika, nemá být všeobecným návodem, jak postupovat při zranění. Jde o čistě můj přístup (podpořený vírou a zkušenostmi) a může sloužit např. jako inspirace. Nebo čirá zajímavost…

MUDr. Tomáš Lebenhart