SAPA a papu

Tak zas večer s Habanou… Muj kámo, kterého už musíte znát z těch mých gastro vyprávěnek, mě tentokrát zatáhl do SAPy. Pro nepražáky, obrovská vietnamská tržnice na Libuši, Praha 4. Nabral mě tradičně na Pankráci, kde mám přechodnou základnu a zběsile povozil čtyřkou ve svém malém, sterém, ale vztekle nadupaném autíčku. Jo, čtyřka je Praha 4, mající víc obyvatel než Plzeň… Haba má věčně naladěný radio BEAT (v sedmdesátých klasická pražská mánička) a tak se večerní blikající panelákovou džunglí řítili dva šediví, neholený dědci, co něco zažili, se zmijovkama na lebce. Mezi semafórama, jež si z nás vyloženě dělaly šoufky, tam (na čtyřce) zařadil i pětku. „Hele, vole, sem sem chodil do autoškoly“, prohodil na Anatala Staška do flétnovýho úletu Jethro Tull. „Já taky ty, vole. Bydlel sem jeden čas za rohem.“ A tak jsme se chvíli bavili o autech. „V Havaně, jezděj ještě dneska bouráky starý jako my, vole. Zázrak. Mořskej slanej vzduch, nikdy žádnej náhradní díl a jezdí jim to. Jednou tam Amík našel na smetišti Chevroleta z roku snad 40, nechal si ho odvézt lodí do států, dal ho do kupy a prodal za mega. Dolarů! Prej to byl ňákej unikát.“
Vletěli jsme do SAPy jak kulovej blesk, zaparkovali na zmrzlým blátě a vykomíhali se s rukama hluboko v kapsách mezi objekty s vietnamskými nápisy. Nešli jsme nakupovat. Věčně vyhladovělý, větřili jsme jak vlci… Habana už to tam má trochu zmáklý a ví, kam jo a kam ne a co kde. „Hele. Kamaráde. Chceš vochutnat tu nejlepčí kachnu v Práglu?“ Nic jsem neřek, jen jsem k němu otočil hlavu a usmál se tak sladce, jak jen jsem uměl. „Tak dem. Tudy.“

Vstoupili jsme do prostorného bufetu s názvem HA NOI. Nad ušmudlanými holými stoly sedělo dost Vietnamců, ale i našinců. Dokonce i normálně vypadající mladé ženy. Asijskej smrádek, pára… „Neboj, vole, uvidíš…“, říká polohlasem a zároveň se lehce usmívá na číšníka. Ten se nás okamžitě ujímá a ještě cestou ke stolu sjednáváme kousíčky grilované kachničky s rýžovými nudlemi a pikantní hnědou omáčkou, do které si vymačkáváme limetku a sypeme nakrájené feferonky. „Nebojim, slintám“, ujišťuji a dím čirou pravdu. Kousíčky chřupavého masa máčíme v misce s pikantním sosíkem a do druhé misky máčíme nudle v bambusovém vývaru. Srkáme, mlaskáme, kousky jídla nám padají na dřevěný tejbl a my se na sebe slastně šklebíme… Chlapskej úlet. Ceníme si autenticity. Na vedlejší židli celou dobu spala stočená mourovatá kočka. Číšník měl kraťasy a holinky.

Vycházíme ven do mrazu a večerního shonu. Najedli jsme se jen na půl. „Hele, vyčucháme ty nejlepší rolls“, slyším ho i přes naraženou čepici. „Dem na to“, živě souhlasím s hřejivým vědomím, že jsem v dobrých pažích. A tak jsme rozvážně, ještě trochu hladoví, procházeli mezi bufety a nasávali pachy i atmosféru. Studovali jsme menu, hleděli skrze skleněné, zpocené stěny a pátrali ve tvářích vietnamských strávníků i personálu. Občas jsme někam vlezli, načuchali se a promluvili s majitelem. Nakonec jsme zasedli do jednoho malého bufetu s přesvědčením, že sedíme na správném místě. Nemuseli jsme se moc dohadovat. Máme stejný instinkty, prostě nám to stejně myslí. I tou čakrou třetí. Ale třeba i druhou. Vidíme někde sedět ženu a pak jen lehce na sebe kývnem a nemusíme si nic vyprávět…

Závitky byly úžasné. Absolutně žádná pachuť! Nula molekul smradu. Jen lahoda, zeleninovo-masíčková směs ve zlatavém voňavém pergamenu z rýžové mouky. Křup, kous, polk, mňam, slast…

Na rockenroll slabik moc, na blues pramálo… Omáčka v misce na umolousaném umakartu excelentní. Zbyli po nás haldy zmuchlaných ubrousků. „Čáu tám biét,“ loučím se po vietnamsku.

Vsedli jsme obohaceni jídlem i akademickou rozpravou o životě do vzteklýho vysavače a vyrazily noční čtyřkou zpět k Děkance. „Tak zase v lednu… Hezký Vánoce.“ A odfrčel do svého chemického-elektrického doupěte. Teď právě pracuje na rozpouštění jantaru a rozjíždí obchod s Čínou a Vietnamem. „Kapka do čaje a šílej. Strašně to chtěj a neuměj si to vyrobit“, usmál se líbezně… Tak mu ten deal přeju, on je koumák. Třeba si pak pořídí lepší bourák…

Tomáš Lebenhart

https://popecenicko.cz/2013/11/10/sapa-vylet-za-vietnamskou-kuchyni/