Proč jsme zde
Další důležitá otázka – hned po otázce KDO (nebo CO) JSME… Ať již věříte, že jsme na pozemské misi jen jednou či opakovaně, je dobré si uvědomit a vědět, co je zde, ve hmotném světě náš úkol a co tady pohledáváme. Já věžím, že počet tzv. inkarnací (vtělení) se u jednoho vědomí (a to jsme My, jak víme) pohybuje v řádu tisíců – alespoň u velké většiny lidí.
Tak k věci: Názor, že vše je náhoda, odmítám. Avšak názor, že vše je hra, neodmítám. Ano, jsme součástí vesmírné Hry a každý hraje určitou roli ve snech Stvořitele… Důležité je, aby každý jeden z nás poznal roli svou a tak i smysl svého života. Na minulost ani budoucnost se neohlížeje. Žijeme TEĎ a TADY, máme k dispozici geniální tělo a jistý čas. Místo a čas (astrologickou kondici) si naše vědomí volí (po poradě s duchovními Mistry samo, kulisy naší pozemské pouti také včetně lidí, které máme potakat, včetně partnerů. Po zrození vše samozřejmě zapomeneme, abychom to museli hledat. Už v tomto se projevuje ona Božská Hra. Většina lidí ovšem nehledá. Nevadí, prožijí cekem neplodný život (i to je zkušenost) a jsou do akce znova. Vesmír má opravdu času dost a nekonečnou laskavou trpělivost…
Na svět všichni bez výjimky přicházíme s určitými přednostmi, talenty, předpoklady v něčem vyniknout, jsme uzpůsobeni k mimořádnému činu nebo činnosti. Jak to poznáme? Jednoduše. Láká nás to, jde nám to, baví nás to. Problém často bývá v nedůvěře v sebe, v toto předurčení a hlavně nás od svaté povinnosti odvádějí moudří byť nezvaní rádci, jež ví „lépe“ co bychom měli dělat a co rozhodně NE. To je naprosto běžná praxe. Chlapec chce být hudebníkem (obdařen velkým talentem), ale rodiče, právníci, rozhodnou, že synek bude také právníkem – vždyť mu mají co předat, že? Výsledek bývá smutný. Muž je průměrným, nebo dokonce mizerným právníkem, nebaví ho to a svět přišel u úžasného muzikanta. Tato praxe, kdy vládne rozum a racionalita (mající zdroj v Egu) doposud vládne světem. I školní výuka se na tom může podílet – tím, že se stále zaměřuje u žáků a studentů na to, co jim spíše nejde a jejich talenty pedagogové přehlížejí nebo alespoň aktivně nepodporují. Tak společně s rodiči vyrobí průměrného člověka, který nebude nijak vyhraněný a navíc se bude ostýchat jakkoliv se lišit a bouřit. Škoda! Další vítězství rozumu nad srdcem.
Jsme zde proto, abychom činili zázraky! Je to náš přirozený úkol. Zázrakem je každý čin, do kterého jsme vložili srdce a to na 100 %. Každý výletník by měl během života vytvořit něco nového, co tu ještě nikdo doposud nevytvořil. Cokoliv – dle svých možností. Naší svatou povinností je také rebelství. Jedině tak ubráníme smysl svého života! Poslouchat hlas svého srdce, ten vesmírný šepot. Naším životním kormidlem mají být naše pocity! Je třeba oplývat srdečností ale též stejnou měrou srdnatostí. Uhájit své poslání. Nedbat na názory moudrých a dokonce ani daná pravidla své doby včetně nehezké energie, kterou jsme ve svém Egu nazvali morálkou. Strach je spolehlivou brzdou naší svobody. Lpění na zvycích, držení se jistot. Pokud vyplujeme na širé moře, nevíme, co nás tam v těch nedozírných vodních pláních může potkat. Nevíme kam a zda vůbec doplujeme. Vždyť nejbezpečnější místo pro loď je přístav. Pro to ale lodě vymyšleny ani vyrobeny nejsou! Je třeba zdvihnout kotvy a roztáhnout plachty a pevně se chopit kormidla. Buďme víc divochy než spořádanými občany! Nebojme se snít i ve dne. A za svými sny jít…
Na tento svět jsme přišli nazí, řvoucí jako divoši s emocemi hýbající celým tělíčkem. Leč brzy naše sny jsou ochočeny a my se snažíme zavděčit se a zařadit. Je po hře… a naše vzácné šperky zůstaly nepovšimnuty v prachu Cesty.
Jsou ale i takoví, kteří se díky různým lidem a okolnostem v nějaké části své pouti světem zastaví – otočí se a uskuteční zázrak. Vzbouří se, odhodí vše, co se naučili a konečně začnou žít svůj život. A jejich nebeský Otec si mne ruce… takovému bláznu fandí (a pomáhá) celý Vesmír!
Tomáš Lebenhart