Proč je vodík tak silný?

ZJIŠTĚTE VÍCE INFORMACÍ O VÝHODÁCH  VODÍKU VE VODĚ  A VE ZDUCHU: http://www.h2miraclewater.com/hydrogen-water-health-benefits/?v=f56840495747

Za prvé, molekulární vodík (H2) je mimořádný antioxidant, radikálová zhášeč, která selektivně odstraňuje nejnebezpečnější a destruktivní hydroxylové radikály. Hydroxylové radikály iniciují svůj cyklus destrukce tím, že ukradnou elektrony z molekul v DNA, proteinech a tucích, destabilizují je a utlumí řetězovou reakci oxidativního stresu. 
H2 snadno odevzdá elektrody hydroxylovým zbytkům, které je stabilizují a zastavují ve svých stopách. To také snižuje toxicitu peroxynitrit, další destruktivní oxidant a dále zvyšuje obranyschopnost těla zvýšením produkce přírodních antioxidantů, jako je glutathion, superoxid dismutáza a kataláza.

Za druhé, H2 má příznivý vliv na buněčnou signalizaci a expresi genů. Potlačuje TNF-alfa a další proteiny, které se podílejí na zánětu, a zapne mechanismy, které chrání proti smrti buněk. Ale vzhledem k tomu, že H2 je selektivní, nevychyluje zásadní redox signalizující radikály, které hrají klíčovou roli jako mobilní poselství.

Za třetí, nedávné studie ukazují, že H2 infuzovaná voda zvyšuje produkci hormonu nazývaného ghrelin. Vylučuje se v žaludku, ghrelin je nejlépe známý pro stimulaci chuti k jídlu, ale také zvyšuje uvolňování růstového hormonu a má ochranné účinky v mozku, cévním systému, játrech a jinde.

Za čtvrté, H2 "nano" molekuly jsou schopné difuze přes buněčné membrány, vstupují do mitochondrie a jádra buněk, protínají hematoencefalickou bariéru a vyvíjejí své pozitivní účinky v tkáních a orgánech celého těla.

Proto není divu, že přínosy terapie H2 byly prokázány na zvířecích modelech a / nebo studiích lidí v širokém spektru podmínek, včetně traumatických poranění mozku a míchy, Parkinsonovy choroby, Alzheimerovy choroby, mrtvice, srdečních záchvatů, vaskulárních onemocnění, diabetu, Poruchy jater a ledvin, autoimunitní stavy a plicní problémy

 

[PDF] Léčebné účinky z vodíku

L Qian, J Shen, X Sun - researchgate.net

Abstrakt Od roku 2007 se biologická technologie vodíku stala hotovým místem v lékařském výzkumu 
kvůli jeho selektivním antioxidačním účinkům, které popsal Ohsawa a kol. Do konce roku 2014 
bylo v související oblasti publikováno více než 400 příspěvků, včetně ischémie orgánů

 

Vodík působí jako terapeutický antioxidant selektivní redukcí cytotoxických kyslíkových radikálů

I Ohsawa, M Ishikawa, K Takahashi ... - Příroda ..., 2007 - search.proquest.com

... Inhalace H2 plynu chrání poškození mozku reperfuzí Prozkoumat terapeutickou použitelnost 
H2 jako ... navrhuje, že H2, jedna z nejznámějších molekul, by mohla být široce používána v 
lékařských aplikacích jako bezpečný a účinný antioxidant S minimálními vedlejšími účinky . ...

Počet citací tohoto článku: 1144 

 

Účinky pitné vody bohaté na vodík na kvalitu života pacientů léčených radioterapií pro nádory jater

KM Kang, YN Kang, IB Choi ... - Lékařský plyn ..., 2011 - medicalgasresearch.biomedcentral. ...

... Vodík , terapeutický lékařský plyn, má antioxidační vlastnosti a snižuje zánětlivé události 
v tkáních [4 ... ... přeměňující se do klinické praxe s příznivými účinky pro několik zdravotních stavů, 
včetně ... V současné době neexistuje definitivní terapie ke zlepšení QOL pacientů ...

Článek WM MAGAZINU „ VODÍKOVÁ TERAPIE“z roku 2013:  http://all4life.eu/wp-content/uploads/2016/01/WM-Magaz%C3%ADn-L%C3%A9%C4%8Dba-molekul%C3%A1rn%C3%ADm-vod%C3%ADkem.pdf

Proč stárneme? Proč jsme nemocní?

Může za to tzv. oxidativní stres. Vytrvalý oxidativní stres je jednou z hlavních příčin většiny civilizačních onemocnění, rakoviny a procesu stárnutí. Pokud trpíme tímto druhem stresu, obvykle v našem těle převažují toxiny a jiné patogeny. Obecně se předpokládá, že za vznik oxidativního stresu jsou zodpovědné reaktivní formy kyslíku (ROS, Reactive Oxygen Species). Tyto látky jsou produktem normálního buněčného metabolismu v každém živém organismu, který získává energii oxidací.

Zemská atmosféra sestává z přibližně 21% kyslíku. Všechny živé tvory ho potřebují k dýchání, a proto je kyslík nezbytnou součástí života na Zemi. Avšak při reakci s jinými látkami (oxidací) se mohou některé jeho molekuly změnit na nestabilní. Tyto reaktivní formy kyslíku poškozují buňky v těle a zapříčiňují zužování cév, záněty, artritidu, stárnutí, nemoci plic, srdce, ledvin, dnu, cukrovku, stárnutí pokožky, ale i rakovinu. Oxidaci můžeme pozorovat při každodenních jevech (slupka jablko chrání před oxidací a jablko vypadá svěží, pokud se však slupka poruší, buňky jablka se dostanou do styku se vzduchem a kyslíkové molekuly je začínají poškozovat, jablko začíná hnědnout podobně, jak se vytváří rez na kovu). Oxidace probíhá i v našem těle: reaktivní formy kyslíku ROS ničí buněčné membrány a jiné struktury v organismu včetně bílkovin, tuků a DNA. ROS naše tělo produkuje neustále, např. i při fyzické námaze, kouření, působením UV-záření, psychického a fyzického stresu. V každém aerobním organismu vznikají ROS během dýchání, při kterém se spotřebovává kyslík.

Oxidativní stres začne v organismu převládat, pokud v něm není k dispozici dostatek antioxidantů potřebných k odstranění přebytečných reaktivních forem kyslíku. Vznik oxidativního stresu je tedy výsledkem porušení rovnováhy na různých úrovních v buňce a je způsoben převahou prooxidačních faktorů v organismu nad antioxidačními faktory.

Mezi prooxidační faktory patří všechny molekuly, které jsou schopny způsobit oxidaci jiných látek. Řadíme mezi ně zejména radikály - molekuly obsahující nepárové elektrony a stávají se tak vysoce reaktivními molekulami, které jsou schopny produkovat radikály (např. peroxid vodíku H2O2), také molekuly odvozené od kyslíku (ROS: hydroxylový radikál OH, superoxidového anion O2) a molekuly odvozené od dusíku (oxid dusnatý NO-, peroxonitritový radikál -ONOO-).

Volné radikály se za fyziologických okolností průběžně tvoří v organismu a jsou pod kontrolou antioxidačních systémů. Antioxidační mechanismy tvoří protiváhu prooxidačním faktorem a chrání organismus před oxidativním stresem. Rozdělujeme je na preventivní antioxidanty, které zabraňují tvorbě volných radikálů, vychytávače volných radikálů (tzv. Scavenger), které odstraňují již vzniklé volné radikály, a reparační enzymy, které vychytávají a opravují už poškozené molekuly. Podle molekulové hmotnosti dělíme antioxidanty na nízkomolekulární a vysokomolekulární.

Do skupiny nízkomolekulárních antioxidantů řadíme intracelulárně se vyskytující látky, zejména glutathion, ubichinon a kyselinu alfa-lipoovou, z extracelulárních antioxidantů především kyselinu askorbovou (vitamin C), alfa-tokoferol (vitamin E), karotenoidy, nikotinamid, thiolové sloučeniny apod.

Do skupiny vysokomolekulárních antioxidantů patří jednak neenzymové proteiny (transferin, laktoferin, ceruloplasmin, albumin), význam kterých spočívá ve schopnosti vázat přechodné prvky (železo, měď) a měnit jejich oxidoredukční vlastnosti tak, aby přestaly katalyzovat radikálové reakce. Enzymové antioxidační mechanismy jsou lokalizovány zejména intracelulárně. K nejvýznamnějším z nich patří glutathionperoxidáza, superoxiddizmutáza, kataláza a v poslední době intenzivně zkoumána paraoxonáza.

Molekulární vodík H2 = nový efektivní antioxidant. Mnohé dosavadní výzkumy (především v Japonsku) objasnily základní fyziologické účinky molekulárního vodíku (MV). Ten působí jako selektivní antioxidant, který zlikviduje pouze nebezpečné radikály v jakékoliv koncentraci, ale ty užitečné zachová. MV je 863krát účinnější než koenzym Q10, 221krát účinnější než polyfenoly a 176krát účinnější než vitamín C.

MV je jedinečná molekula, která je nejsilnějším antioxidantem v přírodě, a to bez jakýchkoliv negativních účinků na rozdíl od ostatních antioxidantů. H2 je nejmenší molekula ve vesmíru, proto se dostane i tam, kde se nic jiného nedostane, tedy i do vašich mitochondrií. Má tak jedinečné vlastnosti jako protizánětlivý činitel. Jeho účinky výrazně ovlivňují a podporují boj proti tzv. civilizačním těžce léčitelným chorobám, a to jak ve fázi před jejich vypuknutím, tak i ve stadiu již rozvinutého onemocnění. Zasahuje do základů zánětlivých reakcí. Má tu schopnost, že se váže na toxické volné radikály a kyselé metabolity, a tím napomáhá imunitnímu systému konat svou roli ve smyslu hojení a regenerace.

Molekulární vodík se ukazuje jako biologicky účinný prostředek vhodný na preventivní i léčebné aplikace: rychle proniká tkáněmi a buňkami a na rozdíl od jiných antioxidantů je schopen proniknout všemi biologickými membránami včetně buněčných a nitrobuněčných obalů. Pronikne i přes krevně-mozkovou bariéru, kterou však jiné antioxidanty překonat nemohou.

Celá řada výzkumů potvrdila pozitivní účinky molekulárního vodíku při více než 160 onemocněních způsobených oxidativním stresem, spojených se záněty a s chorobnými procesy buněčného metabolismu.

Radikálním způsobem zlepšuje kvalitu života chorobných stavů, které se spojují s léčebnými terapiemi (chemoterapie, radioterapie apod.).

Několik příkladů onemocnění, při kterých má molekulární vodík pozitivní vliv:

• diabetes mellitus 2. typu,
• zánět slinivky břišní, zánět jater,
• zánět střev,
• autoimunitní onemocnění (alergie, roztroušená skleróza),
• metabolický syndrom, obezita,
• regulace krevního tlaku (hyper- i hypotenze),
• ischemická choroba srdeční,
• infarkt myokardu,
• mozkové příhody,
• ateroskleróza,
• Parkinsonova choroba, Alzheimerova choroba,
• poruchy spánku, glaukom,
• nedoslýchavost,
• záněty (všechny),
• překyselení organismu,
• posiluje imunitu,
• onkologická onemocnění,
• ochrana ledvin po transplantaci, po chemoterapii,
• rychlé odbourání kyseliny mléčné ze svalů po fyzické námaze,
• omezuje bolesti zubů na minimum,
• urychluje regeneraci organismu.

Charakteristika molekulárního vodíku H2

Vodík je bezbarvý, velmi hořlavý plyn bez chuti a zápachu. Je nejlehčí plyn (14,5krát lehčí než vzduch). Vodík vytváří sloučeniny se všemi prvky periodické tabulky (s výjimkou vzácných plynů), především s uhlíkem, kyslíkem, sírou a dusíkem, které tvoří základní stavební jednotky života na Zemi. Molekuly vodíku jsou extrémně malé, a proto snadno procházejí porézními látkami. Molekulární vodík H2 je poměrně stabilní a díky vysoké energii vazeb je rovněž málo reaktivní. Funguje jako jemný, ale účinný antioxidant.

Existuje několik metod, jak dopravit H2 do organismu. Lze ho inhalovat, pít ho rozpuštěný ve vodě (vodíková voda), koupat se ve vodíkové vodě, přijímat vodík intravenózní injekcí rozpuštěný ve fyziologickém roztoku, kapat tento roztok do očí a zvýšením střevní produkce H2 střevními bakteriemi.

Metody použití molekulárního vodíku

1. Inhalace plynného vodíku je jednoduchá technika. Vodík může být doručen běžným ventilátorem a maskou, nebo nosnou kanylou, musí být ale dodrženy určité zachování bezpečnosti procedury.
2. Pití vodíkové vody. Denní inhalace vodíku nemusí být praktická, i když její účinky jsou podstatně rychlejší a v akutních případech velmi důležité. Jako prevence je pití vodíkové vody vhodnější. Pití vodíkové vody je přenosnou záležitostí a aplikace pitím je naprosto přirozená a bezpečná. Pití vodíkové vody mělo kupodivu nemenší efekt než jeho dýchání. Vodík H2 průběžně eliminuje jeden z nejnebezpečnějších volných radikálů - hydroxylový - z lidského těla, což je zásadně důležité pro zachování lidského zdraví a kvality života. Laicky řečeno: Pitím vodíkové vody bude vodík reagovat s kyslíkem z hydroxylové skupiny -OH a vytvoří vodu, kterou tělo vyloučí dýcháním, potem a močí, čímž se sníží množství volných radikálů v našem těle. H2 tak zabrání poklesu elektrického potenciálu mitochondriální membrány, čímž ji ochrání před účinky hydroxylové skupiny -OH.
   Avšak vázání -OH vodíkem není jediným vysvětlením prospěšných vlastností vodíku. Hydroxylová skupina -OH se v tkáních ionticky navazuje a obsazuje buněčné a mitochondrické receptory, což jsou pozice na buněčném a mitochondrickém obalu sloužící na transport živin včetně kyslíku a CO. Pokud jsou receptory obsazeny touto skupinou, doprava přes membrány je omezena, což vede k otravě buňky, její onemocnění, přidušení a k produkci toxinů, případně k jejímu zničení buď apoptozou zevnitř nebo zvenku imunitním systémem. Dostatek vodíku v organismu zreaguje hydroxylovou skupinu -OH na vodu, čímž uvolní buněčné a mitochondrické receptory a umožní tak "ucpaným" buňkám a "ucpaným" vnitřním organelám včetně mitochondrií obnovit správnou látkovou výměnu.
   Oxidativní stres je také součástí sklerózy tepen a při obezitě má vliv na metabolický syndrom. Dlouhodobé pití vodíkové vody významně kontrolovalo tuky a tělesnou váhu, aniž se změnil stravovací a pitný režim. Navíc se snížila hladina glukózy v krevní plazmě, stejně i hladina inzulínu a triglyceridů, což je u hyperglykémii stejný efekt, jako má omezení přísunu stravy. Tyto výsledky napovídají, že vodíková voda by mohla pomoci při obezitě, diabetu 2. typu a metabolickém syndromu.
   Pití vodíkové vody snižuje oxidativní poškození, produkci zánětlivých látek a celkově prodlužuje životnost. Pití vodíkové vody prokázalo preventivní a terapeutický efekt na Parkinsonovu chorobu, prevenci kornatění tepen, zlepšení metabolického syndromu, snížení kognitivních poruch a také zlepšení kvality života pacientů podstupujících chemoterapii.
   Vodíkovou vodu lze připravit několika způsoby, včetně rozpuštění vodíku ve vodě pod vysokým tlakem, elektrolýzou vody a reakcí kovového hořčíku s vodou.
3. Vodíková koupel. Vodík proniká pokožkou snadno a proniká do celého těla krevním oběhem. Proto je teplý koupel ve vodě obohacené vodíkem velmi oblíbenou metodou pro denní použití speciálně v Japonsku. Vodík se rozšíří po celém těle během deseti minut a vysoce pozitivně působí především na pohybový aparát, protože zabraňuje vzniku zánětů a tlumí zánět, pokud již existuje. Koupání ve vodíkové vodě nejen snižuje ORP (Oxidačně-Redukční Potenciál) kůže, ale současně zlepšuje i její pružnost. A dokonce i rakovinné buňky mohou přijít o svou charakteristickou vlastnost v podobě neomezeného množení při ponoření do vody s vysokým obsahem vodíku.

Závěr: Molekulární vodík H2 je nejsilnější antioxidant, ale na rozdíl od většiny antioxidantů nemá žádné vedlejší účinky. Působí protizánětlivě, protože z kyselého prostředí vytváří alkalické. Molekulární vodík proniká přes mozkovou bariéru, zatímco většina antioxidantů toto nedokáže. Rychle proniká všemi tkáněmi, pronikne i do cytosolu (vnitrobuněčná plazma), do jádra mitochondrie a jádra DNA, kde působí ochranně a reguluje citlivou rovnováhu mezi užitečnými koncentracemi redox-signálních molekul, které jsou životně důležité pro zdraví buněk. Jeho působení poukazuje na preventivní schopnost vodíku u nemocí způsobených životním stylem, u rakoviny a u stárnutí.

Vodík H2 není toxický ani při vysokých koncentracích. Dokonce už pro něj existují bezpečnostní normy pro dýchání ve vysoké koncentraci díky jeho použití při potápění do velkých hloubek. Zde je používán ve směsích (H2-49%, He-50%, O2-1%), které zabraňují potápěčské dekompresní nemoci a dusíkové narkóze při potápění.

Na ochranu zdraví je nutné potlačit aktivní kyslík a snížit oxidační účinky, které mohou poškodit naše geny a buňky. Molekulární vodík pracuje jako selektivní antioxidant, který zlikviduje pouze nebezpečné radikály v jakékoliv koncentraci, ale ty užitečné zachová. Neutralizuje hydroxylové radikály i peroxynitrity, které jsou spojovány s množstvím závažných onemocnění.

Molekulární vodík produkuje negativní oxidačně-redukční potenciál v těle (cca do hodnoty -400 mV), díky kterému se zvyšuje schopnost organismu bojovat s volnými radikály a oxidativním stresem. Vodíkové molekuly aktivují gen zodpovědný za tvorbu antioxidačních enzymů (kataláza, glutathion peroxidáza), které likvidují obrovské množství všech volných radikálů. Právě tento proces je považován za nejsilnější ochranu proti oxidativnímu stresu.

Připojuji obrázky staršího data poznání (novější poznatky konstatují u „zázračných pramenů v Lurdách koncentraci molekulárního vodíku 800 ppb).