Případ ukrajinské holčičky

Dnes jsem měl v ordinaci smutný případ – jeden z mnoha a mnoha… Tříletá holčička, do roka se vyvíjela velmi dobře a to po všech stránkách. Dle hodnocení rodičů i pediatra. V roce 3. hexavakcína a po té nápadný, prudký zlom. Z veselého dítka se takřka přes noc stal vztekloun a malý terorista. Přestala mluvit (před očkováním zvládala jednoduchá slova a byla veselá). Psychomotorický vývoj byl silně narušen a malá, byť běžel čas a ona rostla, začala při chůzi padat. Stala se neobratnou a měla potíže s koordinací pohybu. Cíleně jsem se ptal na dobu očkování. Rodiče vyloučily úraz hlavy, infekci nervového systému a emoční šok. Mimo očkování se nestalo nic podezřelého. Takových (někdy i horších) jsem viděl stovky… Zde je ale ještě jedna okolnost, která opravdu zaráží i tak ostříleného (nezávislého) pediatra jako jsem já ve svých 68 letech… Rodiče dívky jsou Ukrajinci. Žijí u nás více let a malá se zde narodila. Oba rodiče jsou intelektuálové, rozumní nekonfliktní a příjemní lidé. Na rozdíl od našich odborných lékařů pochopili, co a proč se stalo a rázně odmítali další „povinné“ očkování. V důsledku toho nyní, již v době uprchlické krize, chtějí svou dceru umístit v Mateřské školce, která je kousek od jejich bytu v Praze 6. No a světe div se, zatímco, školky a školy berou ukrajinské děti, bez jakéhokoliv potvrzení o očkování, tato ukrajinská holčička má díky stupidnímu a bezohlednému zdravotnickému a sociálnímu systému dvojí smůlu. Mentální a tělesné postižení plus diskriminace – a to i v rámci ukrajinských dětí. Snad trochu pozitivní zprávou je, že jsem rodičům poradil, jak na naše úřady a hlavně jak na její postižení. Je to moje práce a snad i poslání pediatra-rebela. Doufám, že tato story bude mít v dohledné době šťastný konec…

MUDr. Tomáš Lebenhart