Předkrm

Jsem milovníkem předkrmů. Mohl bych jíst vlastně jen samé předkrmy… Italové jsou mistři předkrmů a užívají si jich s velkým gustem. Předkrm (anti pasto) je malý, velmi chutný, takové miniaturní jídélko, umělecký výtvoreček na talíři. Předkrm má i psychologický rozměr: To hlavní nás teprve čeká… Máme se pořád na co těšit. Jednou se mi dostalo té cti být jako někdejší zastupitel pozván do drahé restaurace v městečku Arco u italského jezera Lago di Garda. Tam pořád nosili předkrmy! A jaké! A k tomu se střídala lehká vínečka. Přišel číšník, ukázal ten zázrak a každý jen řekl Si nebo No. Některé byly o zapečených sýrech, jiné o mletém masíčku v bešamelu, další o frutti di mare, nebo o uzeninkách, nechyběla ani křepelka. Pak teprve přišly těstoviny (pasta), nebo-li primo, no a to jsme se pořád těšili na ten hlavní chod… Večeře probíhala čtyři hodiny…Miluji červen. Dlouhé dny, teplo i večer, sytá zeleň a hlavně: Celé léto před sebou. Červen je předkrm. Užívám si ty krásné chvíle před čímkoliv příjemným. Před objetím či tím, než se napiji dobrého vína… Koukám na tu otevřenou lahev, študuji informace na vinětě, opatrně přičichávám… oddaluji ten okamžik polknutí. To jsou ty chvíle, ty okamžiky, ty předehry…

V listopadu létám na Srí Lanku. Bye bye deštivá, větrná Evropo, sbohem dušičkové počasí a chřipkové viry. Miluji ten pocit v letadle, které se řítí 10 kilometrů nad zemí vstříc tropickému ráji a 3 týdnům ayurvédské stravy, teplému oceánu a naprostému klidu v trenkách a triku. Nad iránskou pouští, tou nekonečnou měsíční krajinou, si dopřávám několik sklenek francouzského vína z rukou krásných letušek…
Přeji vám všem, abyste se pořád měli na co těšit. Nespěchejte. Užívejte si to!

Tomáš Lebenhart