Odpovědnost

Dnes jsem v ordinaci poslouchal rodiče 2,5leté holčičky… To, co teď budete číst, lze těžko pochopit a asi tomu někdo nebudete věřit. Přesto vám tento nesmírně dramatický příběh předkládám. Je o životě a smrti, o lékařské a rodičovské odpovědnosti. Mým úmyslem je, posílit vědomí každého nemocného, trpícího, hledajícího. Posílit vědomí rodičů těžce nemocných dětí…
Asi před rokem byl té dívence zjištěn zhoubný nádor kořene jazyka. Byla ihned operována. Nádor byl odstraněn, malá pacientka se brzy zahojila. Pak se jí ujali onkologové. Naplánovali chemoterapii. Rodiče malé jsou samostatně myslící, odpovědní, milující lidé. Velmi intuitivní a citlivá maminka měla silný pocit, že se dítě uzdraví bez těchto věcí. Objednali se ke mně, určil jsem homeopatickou léčbu. Byli dnes u mě po půl roce na kontrole. Je naprosto zdravá, dobře se vyvíjí, je veselá, šťastná. Mohlo to však být jinak…

Asi dva měsíce po zdařilé operaci byla provedena magnetická rezonance celé hlavy. Na prestižní klinice dětské onkologie si rodiče vyslechli verdikt: Nádor se vrátil, je nutno operovat. „Jste neodpovědní rodiče, pošleme k vám sociálku! Když se neproberete, můžete o své dítě přijít.“ Takto a podobně na rodiče v přítomnosti dcerky křičeli. Statečná matka se nedala zastrašit a požadoval, aby jí na snímcích ten nádor ukázali. Nechtěla tomu uvěřit. Lékařka jí vyhodila se slovy, že o tom s ní nebude diskutovat. Rodiče se nedali. Při další návštěvě požadovali zprostředkování rozhovoru s přednostou radiologické kliniky, který výsledky rezonance interpretoval. „To je nesmyl, to by bylo strašně složité“, reagovala lékařka. Budova radiologické kliniky byla, co by kamenem dohodil. Rodiče se tam vydali. Probojovali se k onomu radiologovi. Slušně, ale nekompromisně požadovali zasvěcení do osudného nálezu. Přednosta je přijal vlídně. Sedli si v jeho kanceláři a on si nechal předložit všechna radiologická vyšetření. Po chvilce studia se udiveně zeptal (sám sebe): „ To jsem popisoval já? Nikde není ŽÁDNÁ známka recidivy. Vše je čisté.“ Chvíli na sebe hleděli. Matka se pro jistotu zeptala: „Je nutná reoperace a chemoterapie?“ „Jistěže NENÍ“, odpověděl radiolog, bez dalšího vysvětlení. „Děkujeme…“

Drama nekončí… Rodiče opět zašli na onkologii. Čekali čtyři hodiny. Lékařka brala jiné děti, které docházely a je nechala čekat a čekat… Byla velmi nervózní, a urážela matku. Oslovovala ji „matko“. Jednou zaslechla, jak si personál posměšně povídá: „Á, zas přišla matka…“ „Pan doktor nám sdělil, že kontrolní nález je negativní a není důvod k operaci.“ Lékařka na to vůbec nereagovala. Rozešli se s tím, že operace teda nebude. Podotýkám, že by se jednalo o rozříznutí přední strany krku a velmi náročný, dlouhý výkon v hluboké narkóze u dvouletého dítěte – a to zbytečně. Je ale nutná další kontrola. Tak zase přišli na kontrolu. Ani náznak omluvy. Přišla sestra a řekla rodičům, že je nutno odebrat krev. Zavedla do žilky kanylu a tu rodiče ke své hrůze vidí, jak sestra upevňuje k hadičce vedoucí do krve nádobu s roztokem.“Co to je?“, ptali se. „CHEMOŠKA“, oznámila jim sestra. Lékařku neviděli. To co následovalo, již nebudu popisovat… Rodiče samozřejmě nedovolili, aby do těla jejich dcery kapalo cytostatikum… Byli opět uráženi a zastrašováni.

Na tomto příběhu mě velmi pozitivně zaujalo statečné chování rodičů, nesmírná síla matky a to, že za celou dobu tito úžasní lidé neprojevili ani stopu agrese a zloby. I když byli důslední a neústupní, chovali se skromně, tiše, pokorně. Nehádali se. Konali v klidu. Poslední vývoj: Onkologové trvali na další magnetické rezonanci (ta pro mozek malých dětí velmi škodlivá a měla by se indikovat nanejvýš uváženě). Matka vybojovala odklad za rok. Ona VÍ, že dcera je a bude zdravá. Po mých konzultacích a pročtení doporučené literatury (Luule Viilma – Duševní světlo… a jiné), pochopila, co vlastně intuitivně již věděla, že maličká svým rodičům přinesla šanci na sobě pořádně zapracovat… A nyní již není potřeba nemoci… I já v očích děvčátka vidím mír a štěstí. Nebojím se o ni.

Milí rodiče, buďte pozorní a odpovědní. Nesvěřujte bezmyšlenkovitě své děti našemu zdravotnickému molochovi… NENÍ jako systém humánní! O humanitu se snaží jeho zaměstnanci různou měrou a mnoho z nich citově vyhoří. Nebuďte ovcemi jdoucími na porážku! Zachovejte si čistou mysl, důstojnost a svobodu. Požadujte zájem ze strany nás lékařů. Zájem pomoci. Příběh malé holčičky má ještě pokračování, které je tak strašlivé, že si ani já netroufám jej zveřejnit… Co se rodiče dozvěděli od jednoho zdravotníka, jenž z důvodů svědomí kliniku opustil… Paní mi řekla, že když opouštěla kliniku, tak u auta na parkovišti dlouze a z hlouby zvracela… Ulevilo se jí.

Takových příběhů jsem vyslechl desítky, možná stovku. Nejde tedy o exces. Nepamatuji si, ale příběh tak surový. Ještě bych rád uvedl (z osobních důvodů), že se nejednalo o Motol. Pozoruhodné zůstává, že jediní, kdo se celou dobu neústupně snažili o vědecký, racionální přístup – byli rodiče…

A na konec, spíše pro pobavení: Včera večer jsme na setkání plzeňských léčitelů chvíli mluvili o alarmující úrovni českého zdravotnictví. Jeden kolega vyprávěl historku, kterou vyslechl od svého klienta. Rakovina prostaty. Svérázný starší muž. Odmítl ozáření – už mu pomalovali břicho… Onkolog na něj zařval: „UMŘETE!“ Chlap se nedal a zařval na něj: „VY TAKY!“ A lékař v bílém plášti se taky nedal: „ALE VY UMŘETE DŘÍV!!“ I toto možno slyšeti v ordinacích… A ještě si to platíme.

Odpovědnost chybí mnoha zdravotníkům, úředníkům, soudcům, politikům, podnikatelům i rodičům. To je vážný problém. Co s tím… Myslím, že každý musíme sami za sebe.

Dr. Tomáš Lebenhart

Aktuální dodatek, 28. 12. 2013:

Od rodičů děvčátka jsem dostal přání do Nového Roku. Také napsali: Malá je vysmátá a má se skvěle! Tak jim držme palce… a všem odvážným rodičům a dětem!

Dnes, 29.1.14, jsem dostal tento mail (odstranil jsem identifikaci pisatelky a nemocnice):

Dobrý den,

srdečně Vás zdravím a musím napsat zprávičku o naší kontrole v pondělí na onkologii v....
Má nás na starosti pořád stejná paní doktorka / teď už bývalá primářka onkologie v...
Při kontrole ( poslech a zběžné mrknutí  malé do krku)jsme:

• odmítli jsme další jakékoliv očkování
• odmítli jsme jimi navrhovanou magnet. Rezonanci, kterou chtěli teď v lednu udělat

Jakmile jsme se dostali k doktorce, tak nám řekla, že co s námi, že nic nechceme ani MR ani očkování, tak za nás
nemůže přebrat žádnou zodpovědnost......................:-))))).....................byla řádně naštvaná ( ostatně, tak jako vyždycky) a příznám se, že už jsem to nevydržela a zeptala se jí na pár věcí, ve kterých nám do dnešního dne neodpověděla..........

• proč nám vědomě lhala, že vedlejší účinky ozařování jsou pouze dočasné a pak se vše vrátí do normálu.....a bla bla bla
• co měla znamenat náštěva sociálky u nás a pak nám hrozil soud, že nám malou odeberou ( na to odpověděla, že celá nemocnice řvala !! okamžitě jim ji odeberte..............a jediná ona se nás zastala - to jsem jí teda poděkovala
• proč jí chtěli dát chemo, se kterým jsme jako rodiče nesouhlasili !!! ať odpoví.......
• ve zprávách nám píše, že přes dlouhé přemlouvání a vysvětlování lékaře rodiče odmítli chemo - můj dotaz zněl: připomeňte mi to dlouhé přemlouvání.

A bylo ticho a já: myslíte tím vaše vyhrožování, zastrašování a vaši aroganci atd? No, na žádnou otázku nám neodpověděla, protože na to neměla co říct, něco i naprosto popřela. Přiznám se, že jsem chvílemi už na ni zvýšila hlas ( už to jednou prostě muselo ven a bez servítek) a hned mi řekla, že jsem ve špatném psych. stavu :-))) . Manžel jí vysvětloval, ať se mě nediví, že její chování nebylo taky vždy ok a že máme právo na její odpovědi.

Sestra, která seděla v ordinaci si zakrývala hlavu............no comment.

Zkrátím to, sama doktorka navrhla změnu ošetř. Lékaře a další kontrolu máme až za rok = jupííííííí.

Rozloučila jse se s ní v dobrém, podala ruku, poděkovala a bylo.

Bylo to tedy vyčerpávající, ale zvládla jsem to.

Malá je naprosto ok. Na jaře ji chceme dát k zápisu do školky. 2x měla teploty - udělala jsem akutní autopatii a za půl dne byla zase ok.

Byla jsem i na kurzu pana Čehovského v Praze a super. Nový svět, nová doba :-))) po tom všem a já sama už mám štítnou žlázu naprosto ok, jsme absolutně bez hormonů za š. žlázu.  Pomalu, ale jistě se vše daří a jsme šťastní.

S  úctou ...

Aktuální dodatek:

30 .5. 2014 jsem dostal od maminky Ditušky zprávu, že malá je naprosto zdavá. A je to prý pěkná rošťanda. Poslala i fotku, ze které se dívá silná, osobnost, překypující klidnou energií. Le.

18. října jsem přednášel v České Třebové asi dvěstě zájemcům... na konci ke mě přišla na pódium mladá žena- Byla mi povědomá. Přinesla mi fotografii své dcery a poděkovala mi. Byla to ta maminka, hrdinka z článku Odpovědnost. Řekla mi, že dcera je naprosto zdravá, srší energií, nechodí na žádná očkování, celá rodina je šťastná a naprosto vědí, co mají dělat. Tak jsem měl docela radost...
Dnes, 24.7.15 jsem dostal mail s novými informacuemi o  Ditušce.iDůležité části textu zde s laskavým dovolením zveřejňuji jako aktuální dodatek tohoto příběhu...+ aktuální fotky. 

Dobrý den,

moc Vás zdravím a posílám naše novinky.
Letos v březnu jsme po roce byli na kontrole na onkologii s Dituškou. Tentokrát už nás nikdo nenutil do magnetické rezonance. Už nás nemá pí. doktorka, která byla tak silné arogantní a nepříjemná (však víte z minulých kontrol), ale světe div se, přijal nás samotný šéf onkologie. A musím říct, že jeho chování bylo naprosto rozdílné. Normálně jsme si připadali jako lidi:-)). Strašně se divil a nechtěl tomu věřit, že prodělala neštovice a NEBYLA s tím v nemocnici!!! :-)). Proběhlo pouze vážení, měření, ultrazvuk krku a ekg srdce. Zeptal se nás, jestli chceme očkovat :-)))) a tak jsme mu řekli, že ne:-). Zeptal se nás taky, jestli něco nechceme a nechtěli jsme - pouze jsme mu ukázali fotoalbum, kde jsme byli celá rodina vyfocení šťastní a pohromadě, a poslední 2 fotky byli s mým komentářem: ve smyslu toho,že celou dobu nám šlo o spokojenou rodinu, zdraví atd. a ne o život na hadičkách, který vidíte na posledních 2 fotkách. (poslední 2 fotky byli z oddělení JIP , kde měla tracheostomii, vůbec se nemohla pohnout, hadičky kolem sebe, očima nešťastný, utrápený..........no prostě smutná fotka).

Pan doktor na to neřekl ani slovo.
A teď to přijde - VELMI ZAJÍMAVÉ bylo to, že na závěr kontroly nám řekl: Mohli bychom se s Vámi domluvit, že tehdy NEŠLO o recidivu, ale POUZE O ZVĚTŠENOU MANDLI? (je to 2 roky, co nám tvrdili na magnet. rezonanci, že vše se vrátilo, je potřeba okamžitě operovat........a jak jsme se nedali a zašli za dr. který snímek popisoval a řekl, že si není jistý atd.) Vyjádřím se k tomuto stručně.

Celou dobu jsem jim tvrdila, že je v pořádku a až  teprve po 2 letech dají za pravdu? A proč jim tak záleželo, na tom s námi domluvit?:-))))))))

A můj celkový dojem - nějak pochopili snad!!!! že s námi už nic nenadělají. Jsem šťastnej a spokojenej člověk a moc moc Vám děkuji za to že jste. Posílám nějaké fotky. Dcera je naprosto zdravá, živá :-)), a spokojená. Přesně ví co chce a co ne. :-)).
Třeba se zase uvidíme na nějaké přednášce.

S úctou a láskou JK