Obrázky ze Srí Lanky
Statná masérka Lakšmí mě, když nikdo nečumí, kapánek zlobí. Má takovou veselou, lehce záškodnickou povahu – podobně jako já… Utahoval jsem si z ní, že má jméno jak nějaká hinduistická bohyně a že by jí asi víc sedla Kálí. Ona nic neřekla a druhý den, jde takhle po ránu po chodníčku proti mně a už z dálky se usmívá. Když je asi dva kroky ode mě, zataví, rozkročí se a upře na mě hypnotizující temný zrak – až jsem se taky zastavil. Zírám na ni, jak se začala od pasu vzhůru lehce vlnit. Pak udělala rychlý krok ke mně a s upřeným pohledem a rovným trupem se pomalu zaklonila – a pak zachrčela a prudce pohnula horní polovinou těla a můj udivený obličej zasáhla sprška slin. Předvedla perfektní kobru. „Kálí“, utrousila a šla dál. Jak mě míjela, plácla mě dlaní po zadnici, aniž se otočila, jako by snad chtěla říci: „Doufám, že si se z toho neposral.“
Obrázek druhý: Pár sinhálských slov ovládám. Jeden z výrazů, který často používám je Elle kiri a zdvihnu palec nahoru. Elle je kráva kiri je mléko. To je na Cejlonu taková hláška, jako u nás třeba Buď fit! Je to o energii, o síle, řikaj si to mezi sebou chlapi. Něco jako Ať nám stojí… No a jak já to tu pořád říkám (vžycky se smějou a taky to řeknou a daj palec vzhůru), tak oni mi tady v místě, kam jezdim, už tak prostě říkaj. Mám zkrátka srílanskou přezdívku Elle kiri.
Já tu kamarádim se všema. S kuchtíkama, číšníkama, zametačema, opravářema, zahradníkama… Taky je tu pan ochranka, místo kvéru má bříško… něco jako pan Loos v Klatovech. On celý den sedí pod stromem mudilla, co kvete jen v noci a opojně voní a dává bacha. Když se potkáme, tak po americku zasalutuju – on hned taky, a já se ho jako starší důstojník zeptám, jak de služba. A on, že dobře (během mé služby se nic zvláštního nestalo). Pak zase ostře zaslutujem a dáme si rozchod. Oni se tu ti všichni hnědý chlápci a hoši spolu pořád bavěj a drbou jak holky. Koupil jsem si na trhu deset kousků manga a dvě papáji. Před chatičkou to vybalim a meju, pak si krájim papáju. Ochranka to sleduje a hned hlásí kuchaříkům s vysiokejma bílejma čepicemi skrz okno do kuchyně: Elle kiri koupil deset mango a dvě papáji. A oni to pak volají někam dál mechanikům na střeše a ti se řechtaj. Kravský mlíko hned sežral dvě papáji! A kdovíco ještě si o mě povídaj. Jednou se ptal číšník, kolik mi je let. Trochu zatáhnu břicho a říkám 64. Velký údiv a už se to nese mezi palmama: Elle kiri 64! Kravímu mlíku je šedeátčtyry!!! A kroutěj černejma hlavama a ceněj bílý zuby.
Dneska ráno, když rozespale kráčím z pokojíku ku oceánu, koukám, že nám pan ochranka lehce zamiloval a naaranžoval jedné naší milé účastnici Dášence, nápis z nočních květů v písku pod stromem. Tak sem tam Dášenku poslal a pak už nevim… hleďme ho, ostrahu bdělou, pupkatou.
Třetí obrázek je čistě kočičí. Nepouštím klimošku a nechávám imrvére otevřeno. Jen záclonky vlají. A tak se ke mně stahují kočiny za účelem bezpečného útulku a taktéž rození mláďat. Hned se ke mně jedna nastěhovala a nanosila si asi 10ti denní koťata. Tři. Tak tady panovala pohodička, koťata rostla, hrála si a dobře se měla. Já v noci musel dycky opatrně šoupat nohama, když jsem šel na záchod, abych nějaký nenakopnul. Nosil jsem matce kousky rybičky z restaurace. Stravovala se tedy ayurvédsky a bydlela asi 80 metrů od Indického oceánu. S výhledem na moře i restauraci.
Jednou přišla další těhule a vešla ke mně do pokoje. Koukal jsem, co bude. Kočeny na sebe chvíli hleděly a syčely. Nová ulehla vedle staré a začala kojit jedno kotě té, co tu bydlela. Za chvíli začala
rodit, což ta druhá bedlivě pozorovala. Jednu chvíli kojila zároveň své jediné kotě a kotě-synovečka. Načež se stará kočka sebrala o odnosila si dětičky jinam a opustila pokoj. Ted tu obchází další těhule… tak nevím. Za dva dny stejně vypadnu a pak se děj vůle Boží.
Když někoho z místních potkám, hned se ptají: „What about kids?“ Jak se maj děti?“ A já dávám palec nahoru… Vyprávěj si jistě, že Elle kiri spí s kočkama – což maj pravdu.
Tomáš Lebenhart. Srí Lanka