Magické ráno

Je slunečné nedělní ráno - po hvězdné noci...

Vylezu ven a všimnu si, že kočkovitá smečka, jež má po ránu hravou a žravou náladu, se chová nějak jinak...
Jako kdyby mě nějak monitorovaly, pozorovaly, čekaly na něco (uplně jiného než ranní granule).
Různě jsem se komíhal v rose po zahradě a vynášel odkvétající měsíčky na kompost, otevřel jsem foliák, atd. Kočky pořád tak divně čuměly. No a pak jsem na něj málem šláp - na batmánka, tiše ležícího v mokré trávě kousek u dveří. Kočky zpozorněly. Čuměly kočky, čuměl jsem já i ta okřídlená myška. Sehnul jsem se a pomaličku jsem podsunul dlaň pod toho vystrašeného tvorečka a pozvedl ho vzhůru. A on frnk a už se třepotal...

Třikrát zakroužil nad našimi hlavami a pak po slepu ve sluneční záři zalétl bezpečně pod krov.
Což kočky pozorně sledovaly. A tak jsem se dozvěděl, že žiju pod jednou střechou nejen se synem Jakubem, ale také s netopýry - a kdo ví, s čím vším ještě, sršně nevyjímaje. To víte, život na vsi...
Ale ty kočky... to je záhada. Tutově o batmanovi věděly. Nevylučuju ani, že mi ho ke dveřím naaranžovaly jako ranní překvápko. To ony maj ve zvyku, nosit je dveřím, většinou už polomrtvé oslintané myšky. Dokonce i když ležím na zahradě na lehátku a čtu si nebo klimbám, tak pak najdu vedle sebe myš. Ale toto... Holt magické kočkovité, magické ráno. Život JE magický. Ne všemu je nutno rozumět...
                                                                      
Tomáš Lebenhart