Libečková lavina

Cestou z oběda, zastavil jsem se v zelenině pro šalotku, český česnek a dva banány. V krámku bylo pár lidí. Postavil jsem se do řady. Pán u pultu zaplatil větší nákup a chystal se opustit místo činu. Paní, která přišla na řadu, si řekla o libeček. Pán se otočil na podpatku jak při tangu a zvolal: „Libeček! Ten si taky koupim.“ Prodávající přinesla dva květináče s voňavou rostlinou. „A hned s ním do země“, radila. No, to je nápad, řekl jsem si, taky ho koupím (už je v zemi). Další paní přede mnou si vzala dva, další žena za mnou taky dva. Úplně jsem hmatal tu atmosféru „Jé, to taky musím mít".

To mi připomnělo ten fór z dob reálného socializmu… Přijde paní do lékárny a povídá: „Máte banány?“ Magistra nevěřícně zírá a pak suše oznámí: „Ne!“ Za chvíli pán: „Máte banány?“ „Ne, pane nemáme!“ Za další chvíli zas někdo: „Máte banány?“ Paní lékárnice už dosti vyvedená z míry zařve: Ne! Nemáme v lékárně banány. Ty mají možná v zelenině. Tady máme léky!!“ A za pár minut zase nějaký důchodce: „Máte banány?“ „Nemáme“, procedí mezi zuby žena v bílém. Pak vyběhne na chodník a nalepí na dveře velký nápis: BANÁNY NEMÁME! Za chvíli přijde skupinka občanů a táže se jeden přes druhého: „Vy jste tu měli banány???“

A tak se mi chtělo volat po ulici kpt. Jaroše: „Mají libeček! Mají libeček!“ Klatovy jsou město nevelké a tak se snadno zrodí téma dne. Dnes to byl patrně ten libeček, neboť jaro vtrhlo do našich ulic poněkud vehementně… Jsem zvědav na téma zítřka – tedy 1. dubna. Rád vám ho sdělím, ale moc mi nevěřte… to vám říkám dopředu.

PS: Dnes každý blbeček, zasadil libeček.

Tomáš Lebenhart