Levice je jistota

Poslední zprávy o politice odpovědnosti v naší zemi pocházejí z první republiky. Pak fašisti, pak nástup komunistů (s masivní podporou obyčejných lidí, dělníků, rolníků), pak sametový převrat a nástup pseudopravice. Ano, Občanské fórum, ODS, ODA, KDU, atd. - pouhá hra na poctivost, pracovitost a odpovědnost. Opět s masivní podporou naivních ovčanů. Pár pravicových politiků, jež to mysleli vážně, brzy skončili, či dokonce zemřeli (Lux, Dostál). Všichni slibovali a slibují prosperitu a sociální jistoty. Nikdo není skutečně pravicový a neříká pravdu – pokud nemákneme (všichni), tak se budeme mít stále hůř. Prosperita je nesmysl. Kdybych byl premiér, sliboval bych vám práci a střídmost. To se týká i politiků, justice a obecného úřednictva. Kožený, Krejčíř, Chvalovský, Janoušek, Rittig, ale i Barták nebo Parkanová by makali v base s propadlým majetkem. Vor v zakoně, Sogojan by seděl v díře do konce svých černých dní. Bankéři neprosperujících bank by platili jak mourovatí pokud by chtěli zůstat na svobodě. Veřejně prospěšné práce by jen kvetly a obce a jejich okolí by byl jeden kvetoucí park… Hazard a drogy včetně cigaret by nikdo nepodporoval. Státní rozpočet by mohutněl z naší práce a fair play. Osobní odpovědnost by byla nejvyšším zákonem. Prachy z heren, kasin, chlastu a tabáku bychom opravdu nepotřebovali.
Ve zdravotnictví by platil starý Hippokratův postulát: Nikdy neškodit nemocným a být jim tou nejlepší pomocí, které jsem schopen. Jediným kriteriem by byly výsledky. Odměny zdravotníků by se generovaly na podkladě vyléčených lidí. Na podkladě prokázaného zlepšení kvality jejich života. Neodpovědní lidé, kteří si prokazatelně přivodili zdravotní problémy, by bez diskuzí platili za zdravotní péči. Za desetiletí u záchranné služby jsem byl svědkem stovek případů, kdy opilý nebo zdrogovaný člověk způsobil sobě či jinému nejrůznější zdravotní komplikace. Nikdy se neuplatnil zákon, který umožňuje na takovém člověku vymáhat peníze za léčení. Odpovědnost je absolutně neznámý pojem v naší společnosti. Samostatná – velmi smutná kapitola je naše hygienická služba. Tito úředníci se umějí vyřádit na nesmyslných detailech, kterým komplikují život zřizovatelům obchod, dílen, různých provozoven, kanceláří a ordinací. Běžte se ale podívat do fakultních a krajských nemocnic. O okresních a menších nemluvě. Do očí bijící nedostatek základní hygieny na všech úrovních. Obchody přeplněné jedovatými potravinami. Pohoda. Je třeba propagovat očkování a buzerovat malé podnikatele. Blaho a zdravotní bezpečí obyvatel? Co to je za nesmysl…

Dovolte mi krátké ilustrativní srovnání americké a kanadské společnosti. Obě země jsem v devadesátých letech dvakrát navštívil. Mluvil navíc s mnoha lidmi tam či tam žili. Zatímco v USA se většinová tradiční společnost, chová v podstatě zodpovědně, u severních sousedů panuje bezbřehý socializmus. Lidé jsou zvyklí se v osobních nesnázích automaticky obracet na stát. Přijde jarní tání a z Rocky Mountains se valí voda. Pár baráků to vždycky vyplaví. Kanaďané složí ruce do klína a urgují státní aparát. Dostanou nový domek, v horším případě peníze. V Americe, kde řádí mnohem více živelných pohrom, jsou lidé zvyklí (už od pionýrských dob) okamžitě pracovat na obnově. Vzájemně si pomáhají a aktivně řeší svůj problém. Hispánské a černošské nepojištěné Američanky podnikají porodní nájezdy do kanadských nemocnic, kde bezplatně odrodí. V Kanadě je veget… podpora neodpovědných je univerzální. V USA je tomu jinak. Proto i naši Romové tak milují Kanadu a Státy je ani nenapadnou… tam by se o sebe museli postarat.

Od 48. roku u nás vládne levicové pohodlné smýšlení. Na všech úrovních. Máme prezidenta, za kterého se musí stydět i většina jeho voličů. Lid chce levici, protože v ní vyciťují jistotu. Jistotu, že se nikdy nebudou muset chovat odpovědně… Ale hospodářská prosperita musí být, s tím se ohánějí politici v nezvyklé shodě. Před pár dny mě v ordinaci navštívil starší pán, finančník, žijící v Německu. Ze své hodiny asi půl hodiny povídal o globální nezodpovědnosti… měl smutný pohled… „Světový finanční systém se zhroutí jako domino. A nebude to dlouho trvat. Možná ještě letos…“, řekl mi na závěr. „Všichni chtějí zisk a nikdo nechce nést riziko a poctivě pracovat. Peníze nemají prakticky žádnou hodnotu. Je to jen hra na peníze. Žádné v podstatě neexistují…“

Stojíme na kraji. Buď poletíme, nebo spadneme… Já bych spíš letěl… Pokud by se lidé stále drželi jistot, na věky bychom žili v době kamenné. Kámen – celkem slušná jistota…

Tomáš Lebenhart