Lanka 14

Z 19 dnů pobytu prvé tři dny propršely. Byli jsme poněkud utrmáceni dlouhou cestou a do toho detox ze všech stran. Pak se ale ukázalo tropické slunce a vydrželo až do konce. Pouze občas sprška. Vzpomínky na těžké dny bledly a my pěkně hnědli. Některé ženy odjížděly do nedalekých obchodů s šaty a ke krejčímu – takže k jejich vrcholnému uspokojení z dobrého jídla, příjemných procedur, i počasí, plus charizmatického jógína, přibylo ještě rozličné šatstvo včetně sárí.
I já jsem si denně užíval slavnostní pocit, že mi ještě není šede – do té chvíle, když mě ku konci pobytu při večeři u oceánu obklopili milé účastnice zájezdu s číšníky a předali mi velký čokoládový dort. Zpívaly Happy birthday tů Jůů a já si mohl bíle na černém přečíst kolik mi je. I když v několikadenním předstihu. To mně fakt dostaly. (foto 1)

Byly jste ohromná parta a budu na Vás všechny dlouho vzpomínat.

Pár paralelních dojmů. Jako vždy vzal jsem si sebou pár knížek, které čekaly… Jako vždy, jejich poselství mě našlo v danou chvíli připraveného a vzájemně se neuvěřitelně propojilo v jeden celek…

Dr. Bruce H. Lipton: Biologie víry. Absolutní nářez! Toho pána bych zlíbal na potkání. Nelze vyjádřit, jak je mi jeho myšlení, vyjadřování i život blízký. Vřele doporučuji vaší milé pozornosti. Budete mít vzácnou šanci pochopit život i jeho smysl. Vědecky prokázal mimo jiné, že geny neřídí naše životy, nýbrž přesně naopak – MY ,ať již podvědomě či vědomě, řídíme geny a tudíž své životy! Pochopíte, že lze žít i bez mozku, že inteligence je v každé buňce, v její membráně… že superchytře reaguje na podněty z prostředí i z mysli. Dozvíte se, že vaše děti se neučí vašimi poučkami a tzv. výchovou, ale prostě hrou! To už tušil Komenský. Lipton to vědecky prokázal! Vysvětlí vám, že jediný skutečný lék je láska. Vědecky prokazuje, co nám říkal již Buddha nebo Kristus. Co asi ale nepochopíte, je fakt, že tito skuteční vědci (kvantoví fyzici), zatím zůstávají stranou tak důležitého vědeckého systému, jakým je medicína! Tam se studenti i lékaři stále učí nesmysly o dědičnosti, evoluci a nevyléčitelnosti. Dýchne na vás středověk a s hrůzou pochopíte, že církevní patent na rozum stále vládne a brzdí skutečné poznání božskosti. A to i tzv. vědecké medicíně, kde vědci a profesoři prostě chodí do práce a pracují pro toho, kdo má prachy…

Thomas Moore: A psal prstem do písku. Přirozená nadstavba a bonus po prvé knize. Skutečný křesťan, milující, hledající pravdu a hlavně pravdu žijící, osvětluje skutečné poselství evangelií. Ukazuje všem ŽIVÉHO Ježíše! Boří mýty šířené křesťanskými církvemi. Jak uklidňující a nádherné! Ježíš byl živý člověk, radoval se, s chutí jedl, pil dobré víno, byl družný, nezavrhoval sex, před popravou a mučením se třásl strachy. Přesto do toho šel…

Tsultrim Allione: Nakrm své démony. Další bonus. Kdo nemá své démony… Američanka, praktikující buddhistka, naučila se od mistrů lámů v Tibetu tisíc let starou nauku, jak se zbavit démonů. Nelze s nimi bojovat, je třeba je s láskou přijmout (vždyť jsme si je sami stvořili), pochopit, co chtějí a dát jim to… pak se stanou vašimi pomocníky! Tuto knihu jsem si nekoupil a nevezl. Po přečtení dvou předchozích, kolem mě prošla jedna z klientek, léčitelka – a povídá: „Půjčím ti knihu, přečti si ji.“ A dala mi ji do ruky. Žádné diskuze, otázky… na takové pokyny reaguji velmi rychle…

Už to tak bývá, při učení nám Vesmír nabízí i praktická cvičení… Uvádím jedno z nich. Rezort na pár dní navštívila početná rodina z Dubaje. Všichni její členové se vyznačovali nesmírnou obezitou, lenivostí a agresivitou vyfutrovanou pohádkovým jměním. Hlava rodiny asi padesátiletý muž s holou hlavou, pomalu si vykračující sud, by mohl nosit podprsenku i na nádech… Jeho dvě ženy, matrony, zahalené v pestrých látkách, tak zlé oři jsem snad nikdy neviděl. Neustále jimi kouleli a hlasitě se rozkřikovaly na srílanské „služebnictvo“. Měli spoustu dětí různého věku. Vždy po snídani obsadili hotelový bazén, kde se rozvalovali a poroučeli si ovocné drinky. Ženy a dívky, tak, jak přišly z restaurace, celé zahalené, čvachtaly se ve vodě a špekatí mládenci skákali s řevem do bazénu, u kterého byla cedulka, že skákat do vody je přísně zakázáno. Viděl jsem, jak jednou po takovém kufru stokilového chlapce, voda cákla až na sklenku s mangovým nápojem. Jedna z Arabek se rozvzteklila a několik minut řvala na ustrašeného plavčíka, proč postavil sklenku na tak blbé místo. I havrani odlétli… Nemusím vykládat, jak ayurvédští klienti trpěli… prostě bazén a jeho okolí nám byl zapovězen… Hosté z Emirátů měli takovou moc, že ev. stěžování řediteli nemělo smysl. Viděli v něm jen dalšího hnědého poskoka s kravatou… Mladý plavčík, můj kámoš, když prošel kolem mě, zoufale zašeptal: „Fucking family…“ a bylo mu do breku. Učil jsem se za pochodu, těmto lidem, připomínající houf vorvaňů, porozumět, mít s nimi soucit a pokusit se je milovat. Přiznám se, že mi to moc nešlo… ale aspoň jsem se snažil.

Tak jsem zas něco zvěděl, teď jde o to, sebrat sílu a proměnit přečtené do praxe. Držte mi palce, prosím.

S pokorou, Tomáš Lebenhart