Kosmická konsilia

Tak si představte… Víte, co je konsilium, doufám. Pro úplnou jistotu, jde o poradu odborníků, především v oboru medicíny. Prostě se na váma, jako nad případem sejde pár lékařů a raděj se, jak postupovat. Většinou bez vašeho laskavého vědomí, leč k vašemu prospěchu (doufejme). Pak existují i kolokvia, což už je trochu komplikovanější… takové vědecké rozpravy. Vědci se shluknou a debatují na nějaké téma. Pak tu máme kongresy – tam už jich je požehnaně a mají přestávky na kafe a chlebíčky i pauzy na oběd. Konspirace, to už je jiná story…

Tak si představte, že se takhle nějak shlukují i andělské bytosti, naši ochránci, průvodci a neviditelní mistři. A dokonce v případě potřeby a milosti vás léčej a dokonce operujou. Fakt, nekecám. Párkrát jsem to zažil, naposledy před pár dny. Normální chirurgická rutina. Vysvětlej vám, že to nic nebude, podají premedikaci a místní, případně i celkovou anestézii, abyste se jim moc nemrskali při tom a byli v klidu. To se fakt děje a vsadím se, že mnozí z vás to taky zažili. Probíhá to většinou nad ránem, kdy je spánek takový labilnější a vy o sobě tak trochu už víte… Skulinka mezi světy.

Najednou přijde taková vlna příjemné energie a s ní i poselství. Klid, odevzdej se, nic neřeš… chirurg by měl být rázný, nekompromisní, leč nekonečně laskavý. Je v tu chvíli Bohem. Nikoliv bohém. To třeba až pak… No a vy pak můžete zažívat, jak vám vyjímají z těla nějaký orgán, zabývají se jím, proplachují léčivou energií, nevidíte jim do obličeje… to ani hmotným chirurgům ne. Ale cítíte se v absolutním bezpečí. To jsou okamžiky, kdy se můžete setkat s podstatou Života. Život nelze kontrolovat, lze se mu jen s bezmeznou důvěrou podvolit. Život je věčná Hra. V kosmu i zde na Zemi. Bezstarostně si hrát je v rozporu s kontrolou a dokonce s dospělostí. Nepřejte si dospět. Nikdy. To by byl konec hry… Optimizmus není opakem pesimizmu. Měla by to být naše přirozenost. Myslím, že sám Bůh je velký optimista. Jinak by to už dávno musel zabalit…

Po takových kosmických zákrocích, jinak řečeno operačních výkonech (VZP nehradí) je vám moc dobře. Něco z vás spadne, co vás před tím dlouho tížilo. Jak ostrý kamíneček v pánvičce ledvinové… Ale už dost té vážnosti. Ta hru také kazí. Pokud jste si nevšimli, tak jsem v titulu této rozpravy použil slova začínající stejnou slabikou. Ko ko. To je velmi oblíbené v Americe. Slogany a názvy začínající stejně – třeba Coca-cola. To se pak snadno pamatuje i líbí… tak pro všeobecné obveselení (jako že si umím pořád hrát), pár takových slov… All for your smile – vše pro váš úsměv…

Kocour kouká kolem. Komáři, kobylky, kosáci, kolibříci, kolibříčci, kosatce, kopretiny, konopíčko, kompost… Koberce koniklece, koně, kozy, kozorožci, kočkodani, kobřičky… Kousy, kousy, kousičky…

Kouká, koumá, konspiruje. Konečně kočka!! Konopiště? Kokořín? KOST! Kolosální kost! Komfortní! KONEČNĚ!! Kochá se, kombinuje, komentuje, koulema koulí, koleduje si - kolabuje. Konec kodexů. Konzum! Konzum! Konkrétně konat! Kousat, komíhat. Koťata? Kondom! Koncert! Kolíne, Kolíne, kokrhá komicky. Kohout? Je to normální kokot…

Tomáš Lebenhart