Kopnu do něj!

Tak mi moje dokonalá asistentka Ilona jednoho krásného dne povídá: „S tím vodrbaným baťohem už mi po Klatovech neběhej, prosím tě. Myslím to s tebou dobře…“ Óká“, říkám já. V pravdě, nemusím už z dáli vzbuzovat pravdivý dojem bezprizorního venkovskýho chlápka. „Jaký si mám pořídit? A kde nejlíp“, ptám se osoby zasvěcené a do moderní doby. „A nebudu vypadat jako teplouš nebo cyklista, kterýmu někdo švihnul bicykl?“ Jen se usmívá a kroutí hlavou. „Nebudeš…“

Tak jsem mrsknul svůj letitý oranžový, skvrnami poznamenaný baťoh do kontejneru a cestou na oběd se stavil na náměstí v AlpinePro. Tam vám měly baťůžků… i do patra mne zavedli. Tak jsem si jeden vybral (hlavně aby moc nesvítil) a byl praktický. Cenu vám raději neřeknu, abyste mě neměli za ještě většího blba, než jsem. Pokrok nezastavím… No a tak ho nosím a Ilonka se za mě nemusí styděti více. No jo ovšem. Což o to. Vejde se do něj spoustu věcí, i ty moje různý nákupy, kapes, přihrádek, oddělní dosti, na zádech sedí jak Káča ne čertovi, asi i dobře vypadá… Ale kop bych do něj – kdyby nebyl tak drahej a trendy.

Proč? Inu. Chová se jako debil. Fakt je to jakýsi organizmus, který se chová jako spratek a dělá mi naschvály a ostudu! Jak to kus módního hadru může dokázat? Snadno. Levou zadní (kapsou). Posuďte sami. Pyšní se dvěma základními vlastnostmi: Velice obtížně a komplikovaně se z něj vyndávají věci. Třeba svazek klíčů na roztomilé červené šňůrce z jeho postranní kapsičky někdy vyloženě dobývám a ty klíče se všelijak ježí a vzpřičují v té takřka úchylácké síťovince, s gumičkou, jež se všelijak stahuje a krčí a brání mi ty posraný klíče vyrvat a dostat se do objektu. Peněženka. Zase v jiné kapsičce na zip s rozkošným oranžovým střapečkem. Celý ten HUSKY zázrak oplývá střapečky, popruhy, šňůrkami a plastovými jezdci, co se zadrhávaj a někdy mi ten střapeček od zipu zůstane v ruce a já ho na ulici musím zase navlíkat a uvazovat na ty klipsničky, úponečky a poutečka. Dále musím na sebe prásknout, že se v něm velmi těžko i po dvou měsících orientuji. Obvykle se v něm přehrabuju a šmátrám v těch rafinovaných přepážkách a kompártmentech a ne a ne chňapnout to, co chci. Jo, nahmatám to i, ale je to odděleno textílií a mě možno spatřit, jak v něm u pokladny ve kšeftu rochám a hrabu jak zfetovaný pornoherec.

To ale ještě nic není! Hlavní vlastnost luxusního baťůžku je to, že se automaticky skácí, kdekoliv ho odložím. Prázdnej, poloprázdnej, plnej – vždy jde spolehlivě k zemi. Zkolabuje. Bác… Leží. On prostě NESTOJÍ! Kretenek. Položím si ho někam a on se hned rozvalí a navíc se z něj kutálí věci. Z těch nedobytných kapes a útrob se hrnou sami od sebe mý věci. On se vám otvírá… Máslíčko, peněženka, vejce, vlašský ořechy, mandarínky, kutálí se to po zaflusaným chodníku a lidi čuměj… Ještě abych k němu zaklenul a poskytoval mu první pomoc v terénu a dýchal mu z úst do kapsičky… Hle jak zvláštní rozpor. Hbitě a akčně z něj vylovit potřebný předmět jest značně komplikované, zatímco, je-li ponechán bez dozoru, ochotně zvrací svůj obsah kdekoliv. Zvláště když opominu všechny zipy dotáhnout a navíc jej mám ležérně přes rameno, nazacvaklý na hrudníčku i podbřišku, klidně z něj něco vypadne i za pochodu. Jednou se mi takhle na celkem drahých dlažicích před vchodem rozcákla flaška velmi drahého Sauvignon blanc 2009, ledva jsem lovil klíče z postranní zasíťkované pochvičky… a teď v tom začly ťapat koťata, jak mne vítala… ť,ť,ť.

Když například sedím v restauraci a obědvám, zavěsím ho za ten odpružený, měkoučký popruh přes židli, aby se neválel na podlaze jako prase, a on vedle mne visí jak oběšenec… a binká mne v nepravidelných intervalech do stehna, jak pod stolem v rozhovoru s dámou gestikuluju (nohama). Někdy, když se na něj tak dívám, jak se povaluje a krabatí, kopnul bych do něj, jak Ronaldo nebo Mési!

Všichni maj radost. Paní asistentka má radost (že už nedělám ostudu), lidi z AlpinePro maj jistě taky radost, i u Husků maj ze mě radost. Ale já bych měl radost, kdybych někdy potkal nějakýho pobudu s mým starým baťohem z konťasu… až takovou, že bych to s ním vyhandloval i na pivko přidal.

Ale pokud byste náhodou zavítali k nám na Vídeňskou do Klatov, Ilonce ani muk. Ona to se mnou opravdu myslí dobře a navíc mi už mockrát dobře poradila.

Tomáš Lebenhart