Kebab

Včera jsem v poledne zašel do tureckého bistra na oběd. Poprvé. Doporučil mi ho syn Jakub. Menu za výlohou vypadalo dobře, autenticky, vevnitř čisto a žádný našinec za pultem. Turecko miluji, hlavně jeho kuchyni, pár tureckých slov utrousit dovedu. Jakoby holící mašinkou odřezávali špalík kuřecího nebo hovězího masa, pekli dva druhy tureckého chleba (na durum a kebab), používali originální turecký bílý sýr a k pití měli turecký mléčný kysaný nápoj ayran. Jogurtový a rajský dressing opět z tureckých ingrediencí, jakožto i zeleninu. Majitelé (turečtí manželé z Istanbulu) vše vozí z Německa, kam je to dováženo z rodné vlasti. Maso je z Holandska. Česká byla jen cibule. Kvalitou používaných potravin se toto bistro lišilo od několika konkurenčních v Klatovech. Ceny byly přirozeně o něco vyšší. Za velký kebab s hovězím masem, sýrem, zeleninou, dressingem a ayran jsem zaplatil rovných sto korun. Za zvuku reprodukované turecké folklorní hudby jsem báječně a zdravě poobědval a pak se dal na chvíli do řeči s majitelem. V Česku je již 14 let a tak má jisté zkušenosti.
Ptal jsem se, proč nemají skopové. Prvních 14 dní ho pochopitelně měl, ale skoro nikdo ho nejedl, Čechům skopové smrdí a je zbytečně drahé. Z podobných důvodů nepeče turecké sladkosti, jež jsou vyhlášené v celé Evropě. Řekl mi: „Kdo si koupí baklavu za 35 korun? To jdou tady naproti do pekařství a za 7 korun si daj studenou umaštěnou koblihu". Má na nás jasný názor. Jsme národ šetřílků. On také šetří, ale nikdy ne na jídle. Turci jídlu dávají velkou péči (podobně jako Italové či Francouzi) a chtějí kvalitu. On, jako většina Turků by si nikdy nekoupil odpoledne ranní chléb, který je o třetinu levnější. „Němci vám posílají potraviny, které jsou nekvalitní, nezdravé a vy to všechno kupujete, protože vás kvalita nezajímá. Zajímá vás pouze cena. Máte nejvíce rakoviny tlustého střeva na světě, to vám asi nevadí. Hlavně když ušetříte na jídle. Vidíte tady ty plechovky coca-coly? To vy pijete. To je tu pro vás. Lilek (turecky patližan) umíme udělat nejlépe na světě, tady to nikdo nejí…." Takhle moudře ten chlapík z bufetu mluvil…

Máme někdy o Turcích či jiných Balkáncích trošku zkreslené představy, že? Běžte do tureckého bistra a dostanete lekci ze zdravého přístupu k sobě - zdarma. Turek ve zlatnictví nebo na bazaru vás pravděpodobně ošidí, ale turecký kuchař nikdy!

Mimochodem, ten pravý turecký kebab EFEZ je v dolní části Pražské ulice - naproti hospodě Střelnice.

PS: Včera, 15. března 2013 jsem po delší pauze opět zavítal do Efezu na Pražské ulici. Chtěl jsem ayran a pár dalších tureckých specialit, které tam prodávají (Olej, olivy, čaj, káva, rýže, atd.). Koukám, regály jsou prázdné, pouze v ledničce za pultem je ayran. „Proč už nemáte ty dobroty, lidi to nekupujou?", ptám se majitele. V typicky balkánském gestu rozhodil rukama dlaněmi vzhůru a pravil: „KRADOU." „Jak, kradou?", nechápal jsem. „Když je tu víc lidí, prostě si to berou. Mám je na kameře, ale nechci o ně přijít. To je obchod." A opět to gesto. „Tak už to prostě do Česka nevozím." Tak zase trochu vystřízlivění. Češi! Češi!, skanduje se na stadionech a náměstích. Já z toho nikdy neměl dobrý pocit… Myslím, že česká většina nemusí být až tak hrdá na své češství. Konečně zvolili jsme si prezidenta, kterého si naprosto zasloužíme, a pravdivě odráží náš niterný charakter. Vím, že my, Češi, jsme národ, který převezme štafetu duchovního rozvoje planety. Budeme se však muset vypořádat s tuhým odporem ve vlastních řadách. Je to nezbytné.

Tomáš Lebenhart