Jak hluboko klesla debata ve zdravotnickém deníku?

(Poznámky k vědecky nepřijatelnému diskurzu, který probudil pořad NEDEJ SE PLUS)

Nejsem imunolog, virolog ani lékař (svým odborným zaměřením jsem „pouhý“ dlouholetý kritik a analytik mediálních diskurzů), ale v moderní západoevropskou lékařskou vědu mám plnou důvěru. Uznávám nepopiratelné úspěchy jejích metod, včetně některých druhů očkování, vážím si  úspěšného vymýcení některých epidemií, a byl bych první, kdo by protestoval, kdyby mi ve veřejnoprávní TV doporučovali namísto těchto nemocí vymýtit samotné očkování!

Stejně tak ovšem nemám sebemenší důvod apriorně nedůvěřovat metodám alternativním. Třeba  jen proto, že mi to doporučuje nějaký spolek, jehož ctihodní zakladatelé si ne dost pozorně prostudovali mýtus o Sisyfovi (kdyby si připomněli třeba jen esej laureáta Nobelovy ceny Alberta Camuse, možná by svůj spolek i jeho anticenu už dávno přejmenovali). Nemám důvod nedůvěřovat terapeutickým metodám, jež sázejí místo na chemii na obnovu přirozených imunitních reakcí organismu, na užší vazby mezi „psyché“ a „fysis“, na celostní medicínu, léčící příčiny a ne následky, jak se o to léta snaží například tradiční metody asijské (kupř. čínské) medicíny. A chci mít v našich médiích (zejména těch veřejnoprávních) stejnou šanci být svobodně informován o obou terapeutických směrech. Jenže přesně to se právě u nás, na rozdíl od okolních zemí, moc nedaří.

A právě tuto informační disproporci se nedávno snažil na specifickém problému plošného očkování alespoň trochu, a řekl bych spíš nesměle než bojovně, dorovnat pořad NEDEJ SE PLUS (7. června, ČT 2.). Chtěl dorovnat informační vakuum o jistém podvodu jisté americké instituce a o přiznání tohoto podvodu jedním poctivým vědcem (tím pořad nejen nešířil, jak tvrdí jeho kritici, nýbrž spíše zamezil lidové mýtotvorbě různých spikleneckých teorií). Reportáž pracovala s nepopiratelným faktem, že u našich vyspělejších západních sousedů očkování zdaleka není, vzhledem k možným rizikům, tak plošně povinné jako u nás (zatímco na východ od nás je trend opačný). A také nadhodila legitimní otázku, když je oficiálně všechno tak bezpečné, proč tedy ten samý stát, který pod sankcemi nařídí očkovací mix i miminům – odmítá pak převzít právní záruky až do vyplacení odškodného v případech, když ty „výjimečné“ vedlejší účinky přece jen nastanou?
Namísto věcné diskuse a zargumentovaných odpovědí na předložené otázky sklidil však pořad z oficiálních míst přímo ničivé tsunami urážek (Zdravotnický deník: „NESMYSLY, PITOMINY A BLUDY“, „ANTIVAXX BULVÁR“) a alarmistických nepravd (pořad podle ZD hlásal:  „AMERICKÉ ÚŘADY TAJÍ DŮKAZY O ZLOČINNOSTI OČKOVÁNÍ“  a „VŠECHNO KRYJE BARACK OBAMA“, který se prý podle pořadu vše snaží „ZAMÉST POD KOBEREC!“ - proboha čím? Tím, že udělil vědci imunitu, aby mohl svobodně a beze strachu promluvit před Kongresem?).   Asi jsme každý viděli jiný pořad. Například o Baracku Obamovi říkal komentář pravý opak. A v pořadu nezazněl jediný názor proti očkování jako takovému, ale pouze proti jeho míře a možným rizikům synergického (tzv. koktejlového) efektu.

Bylo mi při četbě těch ohlasů trapně např. z váženého kolegy, molekulárního genetika, který nevím proč převzal bulvární dikci Zdravotnického deníku, a shazoval svou vědeckou reputaci, když bez jediného argumentu přirovnal NEDEJ SE PLUS k „popíračům přítomnosti Armstronga a Aldrina na Měsíci“ (?)  Zdravotnický deník  se ve svém fanatickém vymýtačství ďábla odlišného názoru dokonce snížil k hrubě nepravdivým, bulvárně alarmistickým titulkům typu: „OČKOVÁNÍ ZABÍJÍ, TVRDÍ ZASTÁNKYNĚ UFONŮ“ (nic takového samozřejmě v pořadu nezaznělo, ufoni straší jen v hlavě redaktorky, jež si ufony zjevně plete s kosmickou energií a indickou „čakrou“;  zato  nezpochybnitelným faktem zůstává, že profesorka Strunecká si v pořadu dovolila – z mého pohledu vědecky korektně – upozornit na na zmíněná rizika synergického očkovacího efektu, nic víc, nic míň. Pořad nepropagoval žádné plošné odmítání očkování, nýbrž odmítání plošného očkování. Což věru není totéž: a směšuje-li to někdo, pak sám sebe usvědčuje z bulvárnosti. 

Kontroverzní NEDEJ SE PLUS plnilo vzorně to, co investigativní veřejnoprávní publicistika dělat má. Nahlédlo problém z neotřelé strany, poskytlo k dotváření vlastního názoru divákům informace , které jim  mainstreamová média dlužila. Jistě (a i to je důkazem kvalitní publicistiky): potrefené husy se ozvaly. Hlasatelé jediného správného názoru vyhrožují stížnostmi, možná dojde i na soudy. Na webu se však rozproudila čilá debata, jaká měla být už dávno na veřejnoprávní ČT. Pro mě jako pro kritika médií, vědce, občana a pacienta je nepřijatelné, byla jedna metoda apriori dehonestována jako pavědecká (přesto, že je jinde po staletí uznávaná jako vědecká) a ta druhá jako jediná vědecká. A aby se pravda ve vědě prosazovala  mocenskými výhrůžkami, urážkami, stížnostmi, sankcemi, popř. soudy. Nota bene, aby na názorové protivníky samozvaní  „lovci šarlatánů“ (jimž dává ZD prostor) pořádaly hony na čarodějnice. Když neutrálně,  sine ira et studio,  analyzuji  diskurs, slovník, dikci a argumentační munici obou stran sporu (o němž si neodvažuji říci, na čí straně je pravda), tak na jedné straně – i v NEDEJ SE PLUS – šlo o diskurz tolerantní, neútočný a protivníka nedegradující (prof. Strunecká, dr. Gandalovičová). A argumentovalo se k věci, ad rem. Zatímco u „lovců šarlatánů“ převažuje argumentace ad hominem (v nechvalně známém rudoprávním stylu a´ la KDO JE VÁCLAV HAVEL?, rozuměj: KDO JE LUDMILA STRUNECKÁ, KDO JE dr. GANDALOVIČOVÁ? – po mém článku bude možná následovat: KDO JE VLADIMÍR JUST?). Zkreslit hned v úvodu formulaci o „možném rizikovém účinku na vznik autismu“ na „ČELÍME EPIDEMII AUTISMU“, to je, nezlobte se na mě, páni doktoři a redaktoři, čiročirý bulvár.

Přátelsky 
Prof. PhDr. Vladimír Just, CSc.  

Odkaz na celý článek zde: Jak hluboko klesla debata ve zdravotnickém deníku?