Invaze

Nebojte se, nebudu vyšilovat, jako dnešní média. Ba právě naopak. Mám pocit, že jsme přeborníci ve věčném, cyklickém připomínání průserů. Jen co skončila informační mánie ohledně padlých hrdinů v Afghánistánu, máme tu mediální nářez mnohem většího kalibru – vždyť si připomínáme jubilejní padesáté výročí okupace Československa, které se po dlouhé době začalo svobodně nadechovat… Lidé tak opět mohou zapalovat svíčky, připomínat si padlé a konat pietní obřady. Minulost vytahujeme vždy, když je třeba ospravedlnit přítomnost…

Moudří lidé, přirozeně propojení se zákony Univerza vědí, že minulost jest pouze a jedině v myšlenkách vzpomínajících. Kdo se zabývá neexistující minulostí, ztrácí to jediné, co mu skutečně patří – přítomný okamžik. Ospravedlnit analýzu minulých dějů lze jen v případě, že se vědomě chceme poučit vzhledem k budoucnosti. Ptám se: KDE je to poučení? O ČEM? JAK jej přenášíme do praxe? Nepříjemné otázky, že…

Nesouhlasil jsem tenkrát s invazí a obrečel jsem to. Bylo mi 14 let… Tím to pro mne skončilo. Zbyla zkušenost s vysokou politikou. Dnes 100x silněji (už jako dospělý) nesouhlasím s invazí mnohem nebezpečnějších predátorů. Nejsou po nich stovky mrtvých, ale stovky milionů. Zločinné spiknutí zbrojařského, potravinářského, farmakologického, bankovního a energetického průmyslu tak proniká do našich životů a my děláme kašpary dle pokynů politiků skrze informační média.

Odmítám zatvrzelou energii veškerých spolčení zabývajících se křivdami a nespravedlivou minulostí. Optimizmus není opakem pesimizmu. Měl by to být přirozený stav lidské mysli. Mrtví ať pohřbívají mrtvé (Ježíš Kristus).

Tomáš Lebenhart, 21.8.18