Humus jako způsob lásky

Tak vám to hned zkraje povím. Humus je velmi chutný a zdravý pokrm, který jedí obyvatelé Středního Východu - tedy zejména v Izraeli, Palestině, Libanonu a Jordánsku. Jedna z mála věcí spojujících nesmiřitelní Židy a Araby. Jinou takovou pochoutkou je Halva, jež je sladká díky příměsi medu. Humus se připravuje z vařené cizrny, sezamového oleje a česneku. To jsou hlavní ingredience, do kterých se místně přimíchává různé koření. Je to jakási hrachová kaše, ale asi tak stokrát chutnější.Jedna moje známá, paní doktorka, má jednu úžasnou kamarádku, Jaroslavu. Ta moc ráda dobře vaří a dobře jí. Nedávno mě k ní vzala na oběd…

Hned jakmile nás posadila ke stolu sousedícím s jejím kuchyňským královstvím, ocitla se před námi mísa perfektního béžového humusu a teplé topinky. K tomu vařené kousky červené řepy naložené do česnekového oleje. Musel jsem se ovládat, abych včas přestal, neboť šlo o předkrmeček. Ten vystřídala nepopsatelně chutná, provoněná a dostatečně aromatická čočková polévka. Paní hostitelka, která se mimochodem neživí jako kuchařka, nýbrž jako překladatelka a učitelka němčiny, jedla s námi a zároveň se takřka tanečními kroky pohybovala v kuchyni a tak se po chvilce na stole objevil pekáček medailonků z jehněčích panenek (!!!), měkoučce propečených na olivovém oleji s doma vyrobeným bylinkovým máslem a další pekáček bramborových plátků zapečených ve šlehačce a sýru. A také podušené růžičkové kapustičky. "Co myslíte, neurazilo by vás lehké růžové francouzské vínečko?", zeptala se starostlivě. Při obědě si povzdechla, jak málo lidé u nás chtějí kvalitu… Několikrát se omlouvala, že je to na rychlo, téměř odbyté a že až budu mít více času (alespoň tři hodiny), že připraví pořádný oběd. Když už jsem se zlomeným srdcem myslel, že je po všem, vykouzlila z lednice panacottu. Tedy vařenou smetanu s vanilkou a želatinou. Obdařila ji teplým přelivem povařených borůvek. No a představte si, že mě krmila! Znali jsme se sotva hodinu a ona mi dávala do pusy lžičky té dobroty. Mírně otřesen povídám: "Jak se vám, proboha za tohle odvděčím?" "Mně stačí, když vám to chutná", povídá. "Musíte přijít zase. Jsem šťastná, že někomu chutná. Já takhle vařím pořád."

No co vy na to? Nemusíme jezdit za duchovními mistry na kraj světa, není nutno se setkat s avatarem, abyste okusily Lásku. Ta paní bydlí v Klatovech! Lásku můžeme vyjadřovat nejrůznějšími způsoby. Toto je jeden z nich. A já na něj velmi slyším… Před pár lety jsem v italském Brixenu kupoval na tržišti tyrolský špek. Byl se mnou jeden kamarád ze Železné Rudy. Podivoval se nad vysokou cenou. Řekl jsem mu, že má před sebou ten nejlepší špek na světě a že když pár kousíčků osmahne na másle a přidá to na těstoviny spolu s čerstvým parmazánem, má senzační oběd za deset minut. Rok na to, byl na stejném místě a koupil tam pro mě kostku toho proklatě drahého a dobrého tyrolského špeku… Myslel na mě a chtěl mi udělat radost. TO JE LÁSKA.

Všímejme si jí. Je docela blízko a často vypadá úplně obyčejně. A pamatujme, že vždy dostaneme to, co sami vysíláme.

Mějte se rádi, Tomáš Lebenhart