HUHULALÁ

Kdysi dávno mě – ještě v černobílé televizi pobavil pan Felix Holzman svým vyprávěním o svém velmi nadaném a inteligentním synkovi… „Víte, že on si dokáže v té své chytré hlavičce propojit věci, které spolu souvisejí. To by ani mě nenapadlo kolikrát… Třeba si takhle s ženou v létě k večeru povídáme, jak se ochladilo. Že se udělala docela zima… A co myslíte, on hned: Budeme stavět huhulálá! Takhle on říká sněhulákovi, víte. Zaslechne slovo zima – a  hned: hululálá. To je co!“

Pointa tehdy byla, že synkovy táhlo na čtrnáctý rok… A mně tato scénka maně evokuje postoj našich moudrých odborníků, kteří zakazují používání kysličníku chloričitého, který spolehlivě a bez vedlejších účinků likviduje viry a bakterie. (Jde o CDS nebo MMS – tedy 24,5% chloritan sodný + slabá kyselina citrónová nebo chlorovodíková, ev. hydrogensíran sodný). Jakmile oni, naprosto neinformovaní a nevědomí zaslechnou slovo „chlór“, hned volají: „SAVO! SAVO“! A zakazují to… Huhulálá! Bubli, bubli (jako že v bazénu). Zaslechnou „Chlór“ a ti chytřejší už rovnou: „Bubli, bubli…“ A to si denně dochucují stravu chloridem sodným, tedy normálně solej. Fakt úplně stejná situace, přátelé. Víte? No a to už jim je většinou dost přes čtrnáct a mají různé tituly… Huhulálové.
 
Tomáš Lebenhart