Dva a půl dne

Stručně popíši krátkou kazuistiku zápalu plic kojence. Proč? Pro posílení víry rodičů v imunitu svých dětí. Možná, pro některé své odvážnější kolegy, aby i oni dostali dobrou zprávu o fungující imunitě a o síle mysli…
Před několika dny za mnou do ordinace přijela před druhou hodinou neobjednaná matka se svou devítiměsíční holčičkou. Horečky přes 39, suchý trvalý kašel, prošedlá, kruhy pod očima. Kupodivu klidná, což není dobré znamení u malých dětí při silné infekci. Šetřila silami. Matka pevné mysli. Porodila ji doma, nikoho nepotřebovala, očkování bez diskuzí odmítá. Kojí. Přesto malá nyní náhle nemocná. Chřipka všude v jejím okolí včetně matky. Poslechem jsem zjistil bronchopneuonii vlevo. Zánět levé plíce a průdušek.

Oznámil jsem to matce a poradil jí okamžitý odjezd na dětské oddělení. Vysvětlil jsem jí, že infekce a celkový stav je na pováženou a že je nutná krátkodobá hospitalizace s antibiotiky, ev. kyslíkem, popř. další chemickou terapií. „Rozhodně NE“, oznámila matka. „Jste homeopat. Chci, abyste nám dal homeopatika.“ Chvíli jsem na ní hleděl a hledal sílu v jejích očích. Našel jsem ji. Nebylo možno couvnout. „Dobře. Ale mám podmínky. Zítra ráno a další dny ráno ji musím zkontrolovat. Tak dlouho, dokud neřeknu dost. A když Vám řeknu, že dál už léčit nebudu, okamžitě odjedete do nemocnice.“ Paní bez váhání souhlasila. Dal jsem jí svůj mobil…

Předepsal jsem troje kuličky. Citomix (posílení protiinfekční imunity), Ferrum phosphporicum 9 (na horečnaté stavy, kdy je nemocný klidný a nepotí se, navíc holčička phosphorického typu) a Antimonium tartaricum 9 (homeo odpovídající poslechovému nálezu i celkovému stavu). Vše rozpustit do kojenecké vody, protřepávat a popíjet mezi kojením. „Pokud zpozorujete zhoršení, jeďte do nemocnice“, varoval jsem matku. Ta si to však evidentně nepřipouštěla. V tomto jejím postoji spatřuji hlavní moment příběhu. Zde je ale nutné rozlišit, zda rodič není nezodpovědný cvok. To jsem bezpečně vyloučil.

Druhý den ráno Vypadala malá pacientka o něco lépe, šedé kruhy pod očima ne tak výrazné, kašel ne tak intenzivní, dýchá volně. Teploty naposled večer. Od té doby bez teplot. Poslech ovšem ještě horší než minule. Jemné vrzoty a pískoty byly slyšet i vpravo. Zde se osvědčilo zlaté pravidlo, že nejdůležitější a prognosticky určující je klinický stav, ne různé zprostředkované nálezy včetně třeba výtěrů a laboratorních hodnot krve. Léčbu ani strategii jsem tedy neměnil.

Den třetí matka opět se svým miminkem přijela – podotýkám, že 50 km ke mně a 50 zpět. Dýchání bylo naprosto čisté! Teplota se již neobjevila a kašel ustal. Byl jen ráno trochu. Kojenec nevykazoval žádné známky nemoci. Výraz i barva obličeje zcela normální. Ptal jsem se, zdali se malá po probuzení protahuje. Protahuje. Pokud se malé dítě po probuzení protahuje a nepláče, NEMUŽE být vážně nemocné! Nikde se to nepíše, ale já to prostě vím…

„Tak to máme vyřízený“, povídám s úlevou. Musím dodatečně přiznat, že jsem byl malinko posranej, ale nikde to neříkejte. Důležité bylo, že matka nikoliv. Opakuji, TOTO je klíčový moment dětského léčení – silná, klidná matka, která pevně věří v imunitu svého dítěte. Věří v něco, co lékaři již dávno odepsali…

„Už ke mně nemusíte jezdit. Citomix dobrat, Antimonium ještě dva dny a Ferrum si schovejte na jindy.“ Nakonec to bylo docela roztomilý….

MUDr. Tomáš Lebenhart