Dopis Ing. Haně Bláhové. Zveřejněno s povolením pacientky (bojí se uvést celé jméno) a Hany Bláhové

EPILEPSIE
Kauza paní M. J.
30. 10. 2019
 
Touto cestu bych chtěla poděkovat paní ing. Haně Bláhové za její obětavou pomoc při zdolávání mých zdravotních problémů. Trpěla jsem jimi řadu let a byla jsem bohužel v péči lékařů, kteří si mne jen přehazovali jako horký brambor.                                                           
Od vystudování střední zemědělské školy v roce 1984 jsem měla velký problém s akné. B-komplex jsem brala každý den, ale pleť stejně čistá nebyla.                                       

Po revoluci v roce 1989 se otevřely hranice a já vycestovala na vysněnou dovolenou do Řecka. Ochutnala jsem místní speciality, včetně masových pokrmů. Bohužel osvěta ohledně parazitů v té době ještě nebyla. Po návratu z dovolené se za nějakou dobu ozvaly silné bolesti hlavy až migrény. Byla jsem schopna jen ležet na gauči se zavřenýma očima a s ručníkem namočeným v ledové vodě na čele. Bolesti byly takové, že i chůze druhé osoby kolem gauče mi vadila.

Akné se začalo zhoršovat, rozšířilo se na celé tělo.  Od lékařů jsem se jen dozvěděla, že je to nedostatek vitamínů.

V roce 1996, když mi bylo třicet, dostala moje maminka rakovinu. Její stav byl velmi vážný a já slepě věřila doktorům. Pracovala jsem tehdy v cukrárně a za plného provozu při obsluhování zákazníka jsem jednou v obchodě plném lidí zkolabovala.  V bezvědomí, které trvalo 90 minut, mne transportovali do nemocnice na neurologii. Byla mi diagnostikována epilepsie. Smířit se s touto diagnózou bylo pro mne velmi obtížné, protože sport mi byl vším - běh, plavání, aerobic a posilovna.

Začala se u mne projevovat nezvyklá únava. V očích mých blízkých jsem byla líná. Nikomu jsem nemohla svou únavu vysvětlit. Mezitím mamince udělali vývod bokem. Rakovina byla v plném proudu.  Zaměstnání jsem přerušila, a začala pečovat o maminku doma. Po čtyřech měsících maminka zemřela a já nastoupila do nového zaměstnání jako prodavačka zemědělských potřeb. Rozvažovala jsem krmné směsi pro zvířata a prodávala nosnice a krůty. Respirátory a roušky jsme nepoužívali, nebyly běžné. Kůže a boláky v obličeji se zhoršovaly. Záchvaty epilepsie se opakovaly, prášky se navyšovaly.

Naskytlo se nové zaměstnání - prodej ochranných prostředků a skladnice. Ve skladu nám běhaly myši, prostředí bylo prašné. Zdravotní problémy se stále jen zhoršovaly. Začala jsem otékat. Prsty u rukou jsem nedala k sobě, nohy jako sloupy - kotníky nebyly vidět. Praskala mi kůže v obličeji i na rukách. Musela jsem nosit dvoje rukavice v práci i mimo. Při sevření dlaně kůže praskla a tekla krev. Rukavice jsem během dne musela několikrát měnit. Nebyla jsem schopna umýt nádobí. V obličeji mi praskla kůže nejen okolo očí, ale i na čele, boláky vypadaly jako rudé sopky podlité hnisem. Lidi se za mnou otáčeli. Kromě toho trpím už několik let hirsutismem a na ruce mám několik let mateřské znaménko - oheň.

Začala jsem silně zapomínat. Neuroložka mi sdělila, že to bude způsobeno léky na epilepsii a že je musíme vyměnit. V práci mi bylo stále špatně, měla jsem pocit na zvracení a nemohla jsem jíst. Doktorka mi nevěřila, že by léčba na mně měla tak špatné účinky. Až když jí to vyprávěla má kolegyně z práce, uvěřila.

Na kůži břicha se mi začaly objevovat boule plné hnisu. Chodila jsem na chirurgii, kde mi doktor kůži strhával a desinfikoval. Břicho jsem měla ovázané a hnis neustále vytékal. Zdesinfikovaná místa se nehojila. Boule se objevovaly na stehnech a hýždích. Už jsem si ani nemohla sednout na židli. Pokračovaly na ramenou a zádech. Byly velké jako když spojíte palec s prostředníkem. Byly rudé, uprostřed hnisaly a hnis vytékal asi centimetrovým otvorem. Kožní lékař nenabídl nic než kortikoidy. Nepomáhaly. Zkusila jsem jinou kožní lékařku. Když jsem ji seznámila se svým příběhem, otočila se na mne na židli a pravila: ,,Co chcete, už nejste nejmladší“.  Tehdy mi bylo 45. Odešla jsem odtud a říkala si, jako cenu vlastně pro ně člověk má.

Do práce jsem chodila ovázaná a oblepená náplastmi. Dát kabelku na rameno byl nadlidský výkon. Opět jsem vyhledala další neuroložku a vylíčila jí své zdravotní problémy. Lékařka se na boule ani nepodívala, bouchala pěstmi do stolu a hlasitě nařizovala, že se léky musí snižovat. Neměla jsem sílu jí odporovat a odjela jsem domů.

Další den jsem navštívila svého obvodního lékaře, kterému jsem, jako už po několikáté, odvyprávěla kolovrátek svých potíží. Lékař se na boláky podíval, a když strhnul jednu náplast, strnul. Z boláku se vyřinul hnis. ,,Vždyť vám ta rána nekrotizuje!“. Bolel mne každý pohyb. Ránu vystříhal, vyčistil, napsal antibiotika a neschopenku. Nemohla jsem zůstat z práce doma, splácím půjčky. Takže do práce jsem chodila s antibiotiky a olepeným tělem. Po ATB mi nohy otekly jako sloupy, měly hnědočervenou barvu. U kožního jsem dostala mast, po které jsem se začala loupat. Na gynekologii mi lékař řekl, že mám cysty, které je potřeba pro jistotu operovat, protože maminka měla rakovinu. Odmítla jsem, věřila jsem, že musí existovat i jiná cesta než chirurgie.

V této nelehké době jsem potkala známou, která měla zkušenosti s parazitární detoxikací. Pozvala mne, abych s ní jela do Brna na vyšetření u paní Bláhové.

První cestu do Brna jsem absolvovala v říjnu 2018.     Po testování první otázka p. Bláhové zněla: ,,Vy pracujete někde, kde by se mohly vyskytovat myší výkaly?“ Zůstala jsem v ohromení. Jak to může vědět, když o mém zaměstnání nepadlo jedno slovo? Od této chvíle jsem jí plně důvěřovala. Měření ukázalo na tasemnice, svalovce, bičíkovce, vlasovce, onkologické viry, filária, chlamydie, plasmodia a hantaaviry /myši/...
Brala jsem dle rozpisu MMS, informační kapky a několik druhů antihelmintik.
Po prvních týdnech užívání léků boláky v obličeji začaly postupně mizet. Začala jsem se cítit mnohem lépe – také únava nebyla již tak velká.
Druhá návštěva - únor 2019 – ještě stále plasmodia a vlasovci, prvoci, hlísti i tasemnice…..
Téměř celé kolečko jsem si zopakovala, nadále užívala infokapky, i když jiné.
Od druhé návštěvy jsem začala s postupným snižováním léků, protože jsem záchvaty epilepsie již dlouho neměla. Připadalo mi zbytečné pokračovat v antiepileptickém léku KEPRA, protože má řadu vedlejších účinků.       Od počátku zahájení detoxikace bylo mým cílem se antiepileptik zbavit.
Paní Bláhová mi vysvětlila, že epilepsie je vždy způsobena cystami tasemnic v mozku nebo středním uchu. Ani v mém případě tomu nebylo jinak. Cysty se mi podařilo odstranit, proto jsem začala lék KEPRA snižovat. Od druhé návštěvy pokračovalo zlepšování mého zdravotního stavu. Únava rychle ustupovala a já měla více energie. Boláky jsem již po těle neměla a pleť byla čistá. I kolegové z práce zaznamenali velké zlepšení. Cítila jsem se velice dobře.

Třetí návštěva - květen 2019 – jaterní viry, prvoci, plasmodia, bakterie přenášené hmyzem, hlísti, ploší červi….zaměřily jsme se více na hirsutismus. Paní Bláhová mi vysvětlila, že jeho příčina je v původních onkovirech, zřejmě zděděných po matce, a ve všech zátěžích na vaječnících a děloze/cysty/. Stále pokračuji ve snižování Kepry.
Čtvrtá návštěva - srpen 2019 – pokračuji v MMS, bioinformačních kapkách, provádím výplachy dělohy pomocí MMS, na oheň na ruce míchám dle rady p.B. speciálně připravenou mast z antihelmintik. Snižuji Kepru.
Pátá návštěva - říjen 2019 – ve druhé polovině léta jsem zase nabrala nějaké zátěže, koneckonců stále pracuji na stejném místě. Opakujeme kolečko, MMS nepřestávám, ifo kapky se střídají vždy dle momentální situace. Léky na epilepsii již neberu. Záchvaty se nedostavily, migrény a bolesti nemám. Hlava se mi netočí.
                                                                                          Při kontrole na neurologii jsem se cítila velice dobře. Nechala jsem lékařku přečíst zprávu z EEG, která potvrdila, že je vše v pořádku a bez problémů. Znovu jsem se zeptala, jestli jsou změny. Odpovědˇ zněla: ,,Nejsou, proto budeme pokračovat v lécích dál".
Poté jsem neuroložce oznámila, že jsem se odčervovala, a antiepileptika již neberu a brát nehodlám. Nechtěla jsem jí lhát, a být nucena chodit si pro léky po zbytek života a házet je do koše. Lékařce se nelíbil můj postoj ohledně její léčby. Řekla, abych si na nové EEG přijela za rok /jupí!/. Mou kartu donesla vedle sestře, odešla a bouchla dveřmi. Zůstaly jsme v ordinaci se sestrou samy. Sestra nevěděla, co se stalo, tak jsem jí mezi čtyřma očima řekla o mém intenzivním čistícím a protiparazitárním postupu, po kterém již léky neberu, a výsledky stejně dopadly dobře. Sestra se usmála a řekla mi, že i ona byla u detoxikačního poradce a i ona se odčervovala.
Poslední potíž, na které ještě pracujeme, je silnější ochlupení, ale i to je dnes mírnější než na začátku léčby, stejně jako znaménko na ruce. Znaménko je menší a bledší. Únavou již netrpím a pletˇ je čistá. Boláky se neobjevily. Počítám, že se vše doladí do konce roku 2019. Můj zdravotní stav je ve srovnání se stavem na počátku léčby jedním slovem úžasný. Cítím se skvěle, mám energii na rozdávání a opět začínám žít, díky paní Ing. Haně Bláhové.

Chtěla bych říci lidem, kteří budou číst můj příběh, aby si uvědomili, že zdraví je to nejcennější, co člověk v životě má. Můžete mít miliony, luxusní auta, domy, ale když člověk není zdravý, tak ho nebude nic bavit, a vše mu bude na obtíž. Zdravý člověk má tisíce přání, ale nemocný pouze jedno - a tím je zdraví. Moc Vás zdravím, paní Bláhová.

M. J.