Den vážky

Tento text nebude dlouhý. Odkaz na info o jemných vibracích vážek a jejich poslání možno nalézt v textu Šárky Radwan Oáza Šiwa na těchto stránkách v rubrice ROZHOVORY. Popíšu stručně tři doteky vážky během jediné hodiny… Tři doteky, tři fotky. Krev reportéra…

Po obědě jsem zašel do obchůdku Šiwa na klatovském rynku, zkontrolovat, co ženský. Byla tam Šárka. Upozornila mě na krásné brože vážek (foto 1) a osvětlila mi jejich význam strážce dimenzí. Pro mne dosud představovaly „pouze“ symbol transformace. Dlouhý čas někde v bahně na dně rybníka sedí nevzhledná larva. Bez akce, bez plánu. Něco se stane a ona jednoho dne vypluje k hladině a díky slunečním paprskům a bůhví čemu ještě dojde k zázračné přeměně v skvostnou vážku, jež pomalu rozbalí svá jemná křidélka – a vzletí k nebi a předvede se v metalickém lesku. Poselství člověku: I ten nejtemnější stín a beznaděj lze transformovat k čiré radosti Univerza. No, nějak jsem se rozlítal – tak zpět k zemi…

Z náměstí zahýbám na Vídeňskou a už sedím u juniorky v Yemenites. „Kde máte účes, co se děje?“, starám se zbytečně. „Prdim na účes“, mile se usměje a chopí páky. Jak jí tak monitoruju, padne mi CT pohled na její hruď. Koukám na velkou kovovou vážku! (foto 2) „Miluju vážky. Nevím proč“, říká zasněně. Mcchiato bylo lahodné – jako vždy.

Padám ven a za chvíli odemyky odemyky v práci. Větrný den. Okna po úklidu nastevřena a v průvanu, jenž jsem způsobil otevřením dveří v recepci, se vyhákla látková vážka, co visí nad dveřmi do ordinace. My tam s Ilonkou máme (k radosti poklízející Martinky) spoustu všelijakých serepetiček, sloníky, kobřičky, mušličky, šutříčky, Buddhíčky, atd. A nad tím vším se vznáší ta tajemná modrá vážka. Padne mi k nohám…

No, díky… stačilo. Vážím si takových chvil, takových dnů. Rozvažuji, uvažuji, zvažuji, považuji si života a jeho hry. Hledám vyváženost srdce a rozumu. Váhám. Hledám odvahu… Vážně.

Vážko, vážko! Co děláš v dnech bouře? Kde jsi?

Tomáš Lebenhart