Další kašlající chlapeček

V Šiwě, orientálním obchůdku na klatovském náměstí prodává Šárka. To už víte… Její manžel je Egypťan a mají dva krásné snědé statné klučíky. Hodné, tiché. Maminku Šárky znám dlouho a dobře. Chodili jsme spolu do duchovní školy, kdysi. Tak si přečetla článek Kašlající chlapeček a byla přesvědčena, že píšu o jejím mladším vnoučkovi, Gabrielovi a jeho mamince, své dceři. I je všechny znám, ona zdravotnice, chlapci je 8 let. Začal úporně kašlat a nekontrolovaně pohybovat rukou a dostal navíc silnou rýmu s ucpaným nosem. Po informaci, že přijdou čerti. Šárka mi to řekla, když jsem se tam stavil a tak jsem jí poslal jednu dávku Stramonium 30. Byla podána dopoledne. Ještě ten den Gabík přestal pohybovat rukou, rýma se spustila, ožil i kašel se velmi zmírnil. Už jen občas zakašle. Nic jiného nedostal. Další potvrzení psychogenní příčiny kašle, navíc i rýmy a tiku.

Na obecné úrovni jde o to, že imunita je velmi závislá na psychice. Silná psychika, žádné starosti, prakticky se nemůže stát, že dítě vážněji onemocní. Lepší než jakékoliv očkování. Nalomená psychika, zejména šokově, nemoc je tu hned – všudypřítomný mikrosvět nezahálí. Myslím, že pokud by zdravotnický systém poskytoval účinnou inteligentní prevenci – na této úrovni, mohl by ušetřit mnoho miliard. Farmako průmysl by ovšem šel od válu. To zainteresovaní lidé nemohou přece dopustit… Jejich příjmy by podstatně klesly a oni by se jednou museli poohlížet po práci. Je zajímavé, že různé ochranářské organizace, podporované ministerstvem školství úpěnlivě sledují, zda nějaké zlobivé dítko nedostane přes prdelku. Vždyť to na něj může mít zhoubný vliv a může dojít k dlouhodobé traumatizaci psychiky a jeho zdárného vývoje… Že řádí čerti a slibují dětem, že je odnesou do pekla a své rodiče už nikdy neuvidí, je nechává chladné. Nebo haloweenové horory. Nebo různé zabíjecí a katastrofické hry na play stationech… to je v pohodě… ale pohlavek, či ostřejší slovo kantora nebo rodiče, to raději chudáka týrané dítě dáme do bezpečí Klokánka nebo jiného azylu.

V pátek jsem zašel zase do Šiwy, poptat se jak je. Natrefil jsem tam i na babičku Gabíka, která přinesla dceři vonící kastrůlek, Gabík tam byl taky, přišel ze školy. Zakašlej, říkám mu. Nezakašlal, nebylo toho schopen. Pak se otevřely dveře a vstoupila maminka kašlajícího (již nekašlajícího) chlapečka z původního článku. Krásný souběh… tak si ty pěkné maminky pokřáply… a já se potutelně usmíval…

Tomáš Lebenhart