Cuba Libre II

Ze Santiaga de Cuba pokračuje naše odvážná skupinka dále na jihovýchod podél Karibiku a pak přes vysoké hory porostlé sytě zelenou džunglí s banánovníky, kokosovými palmami, mangem a papájou. Autobus se pomalu posunuje po panelové silnici z roku 1962. Děláme toaleto-kávovou zastávku a supíme dál. Za chvíli lidé v autobusu zjistí, že jedna turistka chybí. Řidič mávne rukou a jede dál. Věříme, že jí někdo sveze. Třeba na koni… Dosahujeme dva tisíce metrů a pak sjíždíme opět ke karibskému akvamarínu. Konečně přijíždíme k cíli, do města Baracoa. Tak dramatické okolí jsem dosud nikde neviděl. Nízké, barevné budovy obepínají do podkovy velkou mořskou zátoku a vybíhají do kopců. Jsou sevřeny dvěma terénními dominantami – vysokou stolovou horou ve tvaru kovadliny a z druhé strany dvojicí palmami porostlých kopců ve tvaru valašských klobouků. Ta „kovadlina“ je prý magická a výstup na ní je velmi nesnadný a má jistý spirituální náboj. Museli jsme se této akce vzdát pro nevhodnou obuv. Okolní kopce připomínají části Šumavy zdevastované kůrovcem + orkánem Kyril. Kokosové palmy jsou většinou v polovině štíhlého kmene přeťaty a hustě trčí z džungle. Okolní pláže jsou rozryté, prýští z nich vodní víry, jsou pokryté zbytky stromů a kameny. Mořské dno je rozeklané. Připadáte si jako v katastrofickém filmu. V severní Itálii blízko jezera Lago di Garda je podobně roztodivná krajina s vysokými skalami až hrůzostrašných tvarů. Říká se tam reggio delle strege. Území čarodějnic…

Dozvídáme se, že loni v říjnu tuto část Kuby postihl nejničivější hurikán, co lidé pamatují. Během několika hodin zničil část města, přilehlé vesnice a přírodu včetně kávových a kakaových plantáží. 22 tisíc lidí přišlo během chvíle o domek a většina z nich i o obživu. Dodnes tam postávají a žádají o pomoc. Vláda se na ně vyprdla. Poslala pouze velké plastové krabice jako nouzové ubytování. Nikdo však nepřišel o život. GPS systém včas úřady varoval a byla zorganizována masová evakuace. Město a jeho okolí tak dostalo divoký až magický ráz. Navíc skoro na dosah je ostrov Haity, kde se dosud praktikují kouzelnické metody typu woodoo… Mno a představte si, že nás zde zastihla filipojakubská noc… Za svitu měsíce jsem vylezl na terasu našeho ubytka a trochu si začaroval. Ale nikdo to, pro boha neříkejte.

V samotném Baracoa panuje pohodová trochu bizardní atmosféra. Ve městě téměř nepřetržitě, zejména v noci duní rytmická basová linka místních džezových a tanečních kapel. Spousta černošských klubů, hraje se i na terasách. I lidé v ulicích se při chůzi trochu vlní a usmívají se. Někteří se přímo chechtají jako blázni a dělají obscéní gesta. Je z nich však cítit jen dobrá nálada, uvolněnost, kterou zde neznáme a nezapřou karibský naturel. Viděl jsem slepce, mladého černocha, který poťukával bílou holí do děravé dlažby, hlavu lehce v záklonu, hleděl do nebe a tiše si něžným tenorem prozpěvoval. Na schodech před modře natřeným zchátralým domkem sedí tlustý asi padesátiletý muž s rovněž tlustým doutníkem v ústech. Kolem kráčí taktéž tlustá černoška s tyrkysovým turbanem na hlavě. Když zajde za roh, hnědý chlapík na mě něco chraplavě pokřikuje a ukazuje tím směrem. Koukám na něj, protože rychlé španělštině nerozumím. Pak naznačí rukama mezinárodní gesto sexu. „Comprendo“ (rozumím), usměju se. On pak na celou ulici huláká: „Comprendo!! Comprendo!! Comprendóó!!“ a divoce na všechny strany plácá obrovskými dlaněmi o sebe. Normální situace v roztodivném městečku Baracoa.

Na světlech starodávných amerických aut můžete vidět i samolepky s Che Guevarou. Je to projev primitivní úcty nebo si z pana revolucionáře dělají prdel? B je správně! Jen doufám, že si stejnou prdel budou dělat s Amíků – až zase přijdou…

Na Kubu jsem jel za poznáním a nasátím atmosféry. Zaujal mne jen jihovýchodní karibská část ostrova. Zbytek Kuby mne neoslovil natolik, abych o něm něco napsal. Musím ale přiznat, že do hloubi kubánské duše se mi nepodařilo proniknout. I přes to, že je to tak trochu můj obor… To spíš pochopím homeopatika na lékařský předpis v naší roztomilé zemičce než porozumět kubánskému lidu.

Na záchodě se utrhl zrezivělý řetízek, kterým se splachuje. Řešení je jednoduché – plastový kyblík vedle mísy. Domluvíte si taxíka na druhý den. Určíte si přesné místo a čas. Samozřejmě, že tam není. Ani za hodinu… ani náhodou. Přesto panuje vůkol velmi dobrá nálada. Cuba libre. Hlavně žádné starosti!

Tomáš Lebenhart