Cuba Libre I

Jsme v milionovém městě Santiago de Cuba, ležícího na jihovýchodě ostrova dlouhého přes 1200 km. Leží u karibského moře a vliv této oblasti je hmatatelný. Přes rušnou křižovatku kolébavě a neskutečně pomalu kráčí mladá obézní černoška. Obrovskou paží si k mohutnému boku, připomínajícího pivovarského valacha tiskne jakousi krabici. Líně se vlní jako by v rytmu samby a míří k městskému autobusu přeplněného cestujícími. Ten kousek za křižovatkou již asi deset minut stojí a troubí. Žena se konečně dokolébá k řidiči a krabici mu předává. Ještě na sebe španělsky pokřikují, žena odchází a autobus se dává opět do pohybu… Cestující i řidiči kolem setrvávají v nekonečném klidu. Jiná scéna: Před přetékajícími veřejnými záchody, kde chybí papír, postávají dvě uniformované uklízečky. Od příchozích vybírají peníze a pokuřují. Kohoutek u umyvadla je urvaný, v umyvadle je platový kbelík, avšak prázdný. Holky kouří…

Na jiném místě je stánek s točeným pivem. Stojí tam fronta mladých lidí a všude kolem se divoce tančí s erotickými prvky, které by u nás těžko prošly… Kluci s klukama, holky s holkama, holky s klukama. Sahat je dovoleno úplně všude. Dokonale uvolněná atmosféra, lenivost, rytmus, špína, chudoba… vše se tu prolíná v autentickém kubánském podání.

Oblast jihovýchodní Kuby se známou provincií Guantánamo je znatelně odlišná od zbytku největšího ostrova Karibiku. Do roku 1962 tam přes džungli a vysoké hory nevedla žádná pozemní komunikace! A tak se jihovýchodní cíp vyvíjel z části nezávisle na Havaně. Díky tomu tam nalezneme poněkud odlišné typy lidí, včetně rastafariánů a původních indánů. Mnohem blíž než rodina Castrů je Haity a Jamajka. Lidé jsou temperamentnější, téměř stále tancují a dostanete tam mnohem chutnější papu. I sama příroda je divočejší. Pokud bych se někdy na ostrov vrátil, tak právě tam…

Centrem Santiaga nás provázel mladý, celkem bystrý Kubánec tmavé pleti. Navíc mluvil dobře anglicky, co je na Kubě opravdu vzácnost. Věnoval nám (za celkem malý poplatek) několik hodin času a neustále vyprávěl. O historii, o politice, ekonomice… A tak jsme se ocitli na velkém náměstí, kde se vskutku psaly dějiny ostrova. Na jedné straně nejstarší (krásně renovovaný) kostel celého Nového světa z roku 1522, který minulý rok navštívil Papež František a pronesl asi hodinovou řeč. Na druhé straně téhož prostoru z balkónu jiné honosné budovy pronesl 1. ledna 1959 Fidel Castro svůj šestihodinový projev, ve kterém oznámil svržení proamerického Batistova režimu. Obě plamenné řeči zazněly v témže prostoru týmž jazykem – španělštinou, neboť Franta je z Argentiny… A aby toho nebylo na ten plácek málo, náš černý průvodce nám s patřičnou úctou ukázal sochu muže, který na Kubě zrušil otroctví – ještě dříve než Abraham Lincoln v USA.

Díky jeho otevřenosti jsme se také nahlédli do pravého stavu kubánské mysli. Dlouho jsem si nebyl jistý, zda kubánský lid skutečně tak hluboce miluje revoluci, velkého Che, Fidela a nyní jeho bráchu Raula. Jasně že ne. Úplně jako kdysi u nás. Samé nápisy na zdech, ale lidi si myslí své. Ještě před půl rokem zde panoval tuhý režim. Nikdo nesměl bez povolení nic dělat. Ani si třeba opravit něco v baráčku nebo přistavět. Potraviny dodnes na lístky, krámy poloprázdné. Objevují se první nápisy. A reklamy. Většina obchodů nemá nápis. Pro cizince dost problematické. Plat lékaře byl asi 20 Euro, sestřička měla polovinu. Dnes se to prý pomalu zvedá. V kontrastu je úzká skupina obyvatel, která se živí turismem. Taxíkář si vezme od 10 do 20 Euro za svezení. Děvče u nefungujícího záchodu od

každého Euro, Do kapsy. Ale zpět k našemu průvodci. Zatáhl nás taky na opravdu dobrou kávu. Nemyslete si, že na Kubě je dobrá káva. Mašiny na espreso tam téměř neexistují a kafe nalévají z platových termosek, na které se možná ti dřivě narození pamatují z dob NDR. Další smutná pecka je že skoro nezavadíte o čerstvé ovocné šťávy. Všude jen plechovky a krabice s chemickými přeslazenými džusíky. I banány je celkem kumšt sehnat. Jak se časy mění, vyjádřil náš compaňiero po svém: „Dříve šest hodin bla, bla, bla a hodinu pivo. Ted hodinu bla, bla, bla a šest hodin pivo. Když jste dřív poslouchali Rolling Stones, mohli jste jít do vězení. Loni na jaře hráli v Havaně.“

Ze Santiaga přes hory autobusem do čarokrásného městečka Baracoa. Postřehy odťalto za pár dní.

Tomáš Lebenhart