Co viděl můj dědeček

Před 55 léty a co vidíme dnes…
 
Zkrátka děda (od maminky) byl jasnovidný. Jeho život byl velmi zvláštní a zajímavý, odešel ve svých 94 letech prakticky zdráv… Jeho životopis by mohl poskytnout velmi zajímavý a poučný text (možná někdy), v tuto chvíli jsem si na něj vzpomněl v souvislosti s dnešní dobou.
   
Lidé tam, jako jinde, vesele kradli – v JZD, na polích, v lesích i v tom rybníku. Všichni se měli dobře, byli v KSČ a v neděli docházeli na mši svatou do místního kostelíku. Prostě vesnická pohoda šedesátých let. Děda nikdy neměl žádnou stranickou legitimaci, do kostela nechodil, nekradl a vždy mluvil pravdu. Někdy i Pravdu, pokud ji někdo chtěl slyšet. Měl dar vidět a rozpoznat Boží vůli. V té roztomilé vsi chodil většinou s tureckým fialovým fezem se střapcem na vyholené hlavě, jenž před nějakými sto lety pořídil sobě v Cařihradě… Všichni ve vsi ho respektovali jak velkého, světa znalého člověka. Navíc měl ke dvěma metrům a sto kilům… Již ve dvacátých létech minulého století procestoval Balkán, Turecko, Orient, Rusko i Japonsko a Ameriku. Velmi aktivně se zapojil do obou světových válek a do mnoha dalších činností… v době o které píšu, na té bramborovo-řepné vsi mluvil a psal plynně anglicky, německy, francouzsky, rusky, polsky a domluvil se i turecky. Evet, evet…

Jako školáček jsem to byl hlavně já, kdo mu rád a s důvěrou až úžasem naslouchal… a tak se jednou, někdy vprostřed 60. let na procházce lesem, zastavil, zavřel oči a povídá: „Dožiješ se toho, že lidé na celém světě budou běhat jako šílenci v obrovském zmatku, vyděšeni jako ovce obklíčené hladovými vlky. A budou se jeden druhého bát.“ Možná, že po takové době jeho slova necituji přesně… leč něco v tom smyslu. Říkal ještě další věci, ale netřeba je uvádět. Tehdy se pamatuji, že jsem začal trochu pochybovat, je-li duševně zdráv. On to vycítil a přestal sdělovat tento typ informací. A nadále již radil jen v praktických otázkách a předkládal spíš obrazy minulé… Asi abych si z nich něco vzal do budoucna. Taky mě naučil mariáš, šachy a zkoušel mi vysvětlit, proč člověk onemocní a jak si udržet zdraví. Lékařské (vlastně žádné vysokoškolské) vzdělání neměl. Tato vzpomínka nechť slouží jako úvod pro pár praktických rad vzhledem k dnešku, které jsem nesdělil ve svých minulých textech (např. Prevence vážnějších virových infekcí.) Cítím, že je na místě spíše heslovitý postup.

Zastavte se!

Uvědomte si, kdo jste a jakou cestou se vydáte… uvědomte si, co se děje a proč.
Zapojte cit! Rezignujte na to vše zjistit, analyzovat, pochopit a všemu porozumět. Užívejte zdravý rozum. To je poněkud paradoxně vyjádřeno zapojení citu právě.

Ať se děje cokoliv, věřte v Dobro a v sebe. Své imunitě a vnitřní inteligenci, Životu a v jeho nejčistší úmysly.
Přestaňte se bát. Veškerá temnota a agrese (ať lidská nebo virová) je živena naším strachem.
Co vnitřně uvidíte, to se stane.

Na co se zaměříte, to přitahujete do svého života i těla.
Zkuste vnímat jen dokonalost.
Vnímejte synchronicity a ne čas.

Vnímejte a chvalte své tělo. Věřte mu. Občas si cvičně poklepejte ohnutými prsty na horní část hrudní kosti. Povzbudíte tak brzlík (thymus) – imunitní energetické centrum. Můžete dle svých schopností používat i jiné manuální energetické techniky jako Su-jok, akupresuru, reflexní masáž, AFT, atd…

Zhluboka dýchejte a využívejte svou plicní kapacitu. Dýcháme většinou velmi povrchně a tak si vlastně způsobujeme „rouškový efekt“ i bez roušky. Zakyselení, usnadnění infekci a její množení v našich dýchacích cestách. Využijte dechovou techniku, jež dodá tělu dostatek kyslíku a energie. Ayurvéda to označuje jako Pránajama a je to jedna z nejdůležitějších očistných metod této prastaré indické zdravotní vědy. Pro tělo i mysl.

Věřte, že se bude dít jen to, co dopustíte.
Mluvte pozitivně a všechny kolem sebe podporujte, jak umíte.
Braňte se a chtějte vždy to nejlepší. Takto navíc posilujete svou imunitu proti neviditelným vetřelcům. V souladu s vašimi postoji činy. A věřte, že jakýkoliv vetřelec nikdy nepřijde nepozván…
Otevřete svá srdce!

Nedávno se jedna žena na jednom společenství, kam docházím, zeptala přítomných duchovně hledajících: „Víte vlastně, jak otevřít svá srdce?“ Nastalo rozpačité ticho a všichni včetně mne přemýšleli nad jednoduchou odpovědí. „Přestaňte myslet. Tím se každému automaticky otevře srdeční čakra…“ Tak je to jednoduché – leč v praxi často nemožné…

Na závěr vám povím jednu příhodu ze Srí Lanky, na které může jistým způsobem ukázat, jak nás má naše mysl v moci… Skupina turistů, kterou jsem vedl, se zastavila před starým, rozložitým stromem v prostranství před buddhistickým chrámem. Ve stínu stromu seděl mnich v oranžovém rouchu a meditoval. Scéna vzbudila veliký rozruch. Všichni se začali předhánět v názorech na ten mohutný strom. „Jak se jmenuje? Jak je asi starý? Jak má asi hluboké kořeny? Podívejte na ty listy! Připomíná naší lípu. To je určitě ten posvátný strom (bódhi tree), pod kterým seděl Buddha!“ Nakonec se začali anglicky na to vše a další zajímavosti ohledně stromu dotazovat mnicha. Ten se soucitně usmíval, mlčel, a když utichly i dotazy, tiše poznamenal: „I dont know. Just see and open your heart…“ Nepřekládal jsem tenkrát, nebudu ani dnes. Myslím, že je vše jasné… jedině takto se lze spojit s Pravdou. Buďte bdělí a otevřete své srdce.
 
Tomáš Lebenhart