Co nemělo zaznít v pořadu Máte slovo

Při sledování pořadu České televize „Máte slovo“ dne 14. února 2019 o očkování muselo být každému jasné, že v tomto dílu šlo především o to, nenechat jednu stranu mluvit. Moderátorka Michaela Jílková někdy ve svém pořadu nevystupuje nestranně a dává prostor více jedné straně podle svých osobních sympatií. V tomto díle však překročila i své vlastní meze a jednu stranu (kritickou k očkování) nenechala v podstatě dokončit jedinou myšlenku, skákala do řeči, zesměšňovala. Strana propagátorů očkování mohla doříct nejen jakékoliv vlastní sdělení, ale mohla dokonce pronést závěrečnou řeč.

Každému soudnému člověku poté muselo nutně dojít, že u tématu očkování skutečně nejde o argumenty. Propagátoři očkování totiž mohou diskusi vyhrát jedině tehdy, když druhou stranu nenechají argumentovat. V tomto ohledu tento díl pořadu ukázal zcela nepokrytě pravdu o celé problematice očkování. Současný systém očkování je jako domeček z karet, který drží pohromadě pouze pomocí lží, represí blížících se k tyranii, zesměšňování, vyhýbání se otázkám a zvláště pak odpovědím, manipulace s čísly i celými lékařskými studiemi. Pokud moderátorka pozve do pořadu dvě strany a poté se snaží jednu stranu znevážit a postavit to tak, že vlastně jakékoliv jejich argumenty nemají žádnou váhu, tak se skutečně nejedná o diskusní pořad.

Tento pořad odhalil holou pravdu, přičemž hluboce neprofesionální a tendenční výkon moderátorky splnil svůj účel. Otázkou zůstává, odkud moderátorčino neprofesionální chování pramenilo. Zda pouze z osobní předpojatosti, proti čemuž  však hovoří vcelku profesionální jednání ve stejném pořadu na téma očkování vysílaném asi před čtyřmi roky, nebo z něčí objednávky. Druhou možnost by podporoval fakt, že drtivá většina informací o očkování v médiích jsou koupené PR články nebo pořady. Kvůli tomu však bohužel nejen že nezazněly důležité a zajímavé informace, které byly v pořadu „nakousnuty“, ale stran moderátorčiny zručnosti nebyly dokončeny ani vysvětleny.

Za epidemie spalniček nemohou odmítači očkování

Rostoucí počet epidemií spalniček je způsoben tzv. snižováním kolektivní imunity. Hlavní příčinou však není odmítání očkování u malých dětí, ale vyprchávání imunity u očkovaných. V dětské populaci připadá na odmítače očkování odhadem 5 % neproočkovaných dětí. Pokud by toto měl být problém poslední dekády, pak při průměrném věku 80 let podíl těchto dětí na populaci by byl asi 0,6 %. I kdyby jich bylo trojnásobné množství, jak někdo tvrdí, jednalo by se stále jen o 2 % z populace. Mnohem zásadnější problém však je, že před padesáti lety se začalo očkovat a očkování vytváří pouze dočasnou ochranu na rozdíl od trvalé imunity po prodělání spalniček. Podle statistických zjištění z očkovaných lidí ve věkovém rozmezí 18-50 let již 25 % ochranu proti spalničkám nemá. Lidé starší padesáti let mají přitom ochranu proti spalničkám téměř 100%. Procentuální podíl očkovaných dospělých, kterým už vyprchala imunita, na celou populaci je kolem 10 %. Tedy 5x více než maximální odhad neočkovaných dětí z důvodu odmítání očkování. Každým rokem potom přibude přibližně 30 tisíc očkovaných dospělých lidí, kteří nejsou imunní vůči spalničkám. A toto se potvrzuje i v praxi. V epidemiích je mnohem více nemocných dospělých s vyprchanou imunitou než neočkovaných dětí. Pokud by se od teď očkovalo 100 % dětí, odrůstáním očkované populace by se podíl lidí, kteří nejsou proti spalničkám imunní, stále zvyšoval, a proto se spalničkové epidemie budou objevovat stále častěji. Výrok profesora Chlíbka, že pokud by se začalo očkovat 100 % dětí, epidemie by vymizely, je tak nepravdivý.

Propagátoři očkování o tomto problému samozřejmě ví a záměrně lžou, čímž se na jedné straně snaží krýt selhávání celého očkovacího projektu proti spalničkám a na straně druhé zneužít tyto epidemie k dalšímu zvyšování nátlaku na rodiny s neočkovanými dětmi. Jedná se o šikovný účelový tah, kdy zloděj křičí „chyťte zloděje“.

Dětí poškozených po očkování jsou tisíce ročně

Ze zkušeností lidí, kteří se setkávají s dětmi vážně poškozenými po očkování, vyplývá, že jich jsou tisíce ročně, tedy rozhodně ne zanedbatelné procento. Toto číslo se vztahuje na děti narozené za jeden rok, tedy k řádově sto tisícům a rozhodně nikoliv k milionům, jak se snažili od tohoto tématu odvést řeč jinam zástupci propagátorů. Významně poškozené tedy musíme počítat na procenta. I z hlášení na SÚKL, které čítají stovky podezření na závažné komplikace a z toho mnoho desítek na závažné neurologické komplikace, při podhlášenosti 95 % vyplývá, že poškozených je skutečně řádově několik tisíc ročně. Každý z různých terapeutů, logopedů, fyzioterapeutů, neurologů i léčitelů se ve svých ordinacích setkává s desítkami či se stovkami poškozených každý rok.

Problémy po očkování jsou především neurologické a imunitní. U neurologických jsou to například regres ve vývoji, ztráta řeči nebo její regres, psychomotorické problémy, ADHD, epilepsie, poruchy autistického spektra. U imunitních problémů například neustálá nemocnost, alergie, ekzémy, autoimunitní onemocnění. I profesor Chlíbek uznal v přímém přenosu existenci regresu po očkování. Regres ve vývoji přitom může mít zcela zásadní negativní dopad na celý život člověka a při relativně vysoké četnosti i na celou populaci.

Dalo se očekávat, že propagátoři očkování začnou zneužívat vznik odškodňovacího zákona ke své propagandě. Vyhláška k tomuto zákonu má být nastavena tak, aby se odškodňovalo pouze několik (nejvýše 5) případů ročně. Propagátoři to ještě před schválením tohoto zákona již interpretují tak, že problémy po očkování přiznávají, avšak je jich pouze několik za rok, tedy zanedbatelné procento, a tyto případy budou ještě navíc bohatě odškodněny. Existenci tohoto zákona obratně zneužili k další manipulaci veřejnosti.

„Odmítači očkování“ jsou často lidé, kteří sami na vlastní oči viděli, jak očkování poškodilo jejich dítě, a bojí se velmi oprávněně dalšího očkování.

Propagátoři očkování se snaží z lidí, kteří nechtějí očkovat své děti, vytvořit parazity společnosti, kteří se přiživují na svých spoluobčanech. Ve skutečnosti jsou to často lidé, kteří na vlastní kůži zakusili následky po očkování. Rodiče dětí, které měly po očkování vážné problémy, nyní stojí před rozhodnutím, jestli mají očkovat sourozence, a riskovat tak poškození dalšího dítěte. Rodiče dětí, které se vyléčily z vážných problémů po očkování a nyní jsou pro pediatry zdravé, a tedy je chtějí očkovat dál. Rodiče, kteří mají sami autoimunitní nebo neurologické problémy a existuje zvýšené riziko, že se něco takového může stát i jejich vlastnímu dítěti. Rodiče dítěte, které má po jedné dávce podezřelou reakci, avšak pediatra to nezajímá. Všechny tyto děti jsou pro pediatry bez kontraindikací a podle doporučení ČVS je musí očkovat. Stát tak nutí kvůli hypotetickému, často ani vědecky neprokázanému pozitivnímu efektu ochrany jiných poškodit vlastní dítě. To je samozřejmě v rozporu s etikou vyspělé společnosti.

Tito rodiče jsou pak pod obrovským finančním i sociálním nátlakem ze strany státu. Jejich děti nepřijmou do školky, musí s nimi zůstat doma, nemohou pracovat. A jak vysvětlit dítěti, že přestože sedí se svým spolužákem celý den v jedné lavici, tak s ním nesmí na školu v přírodě? Stát si tyto děti bere jako rukojmí k tomu, aby donutil rodiče očkovat, přestože je velká pravděpodobnost, že to jejich vlastní dítě poškodí.

Doporučení WHO jsou dezinterpretována a WHO to dělá vědomě

Doporučení WHO je nutné chápat v tom smyslu, že to jsou často obecná, nespecifická doporučení adresovaná nespecificky celému světu bez ohledu na lokální podmínky. Informace platné pro země třetího světa a hladovějící regiony nejsou platné v podmínkách jiných regionů a oblastí. Vyjádření WHO k vakcínám a očkování je potřeba interpretovat přesně a zabránit lobbistům v informačním posunu a zneužití. WHO jim bohužel svá obecná vyjádření přesně k tomuto nečestnému účelu poskytuje. Je to vědomá a veřejně nepřiznaná spolupráce. WHO se chová jako lobbistická agentura pro celosvětový očkovací byznys, ale dělá svou práci chytře a ví, kam až může, či nemůže zajít. Tam, kam už WHO sama seriózně zajít nemůže, vydá svá příliš obecná vyjádření a doporučení či varování, jejich dezinterpretaci v detailech poté již provedou jiné a méně významné subjekty obvykle na národní úrovni a média. WHO tímto způsobem neriskuje ztrátu své vlastní kredibility v očích celosvětové veřejnosti.

WHO například nikdy nevydala žádné stanovisko, odborný názor či analýzu, která by obsahovala jasný závěr, že nejvýznamnější příčinou současných epidemií a tzv. outbreaků spalniček v Evropě (ČR) jsou právě odmítači očkování, tedy rodiče MMR nenaočkovaných dětí. Nevydala žádnou takovou informaci veřejně proto, že to prostě není pravda a lze to velice snadno vědecky a statisticky prokázat. WHO však tuto lež inteligentně „přihrála“ ke zformování jiným organizacím napojeným na lobbistickou síť farmaceutického a distribučního průmyslu, které poté vyšly z autority obecných argumentů WHO. Tato spolupráce WHO se zjevnými zástupci očkovací lobby je propracovaná a velmi efektivní. Rozvíjí se ostatně úspěšně v praxi již mnoho desítek let. V ČR tak byla například obecná celosvětová doporučení WHO k zavedení a podpoře plošného očkování u určitých nemocí „přetavena“ národními lobbisty v doporučení k zavedení povinnosti plošně očkovat. WHO však sama nikdy veřejně nedoporučila všem státům světa povinné a zákonem vynucované očkování. To jednoduše vyplývá i z toho, že to mnohé státy nikdy neudělaly, zatímco ČR na základě úplně stejných doporučení WHO ano. Ohánění se autoritou WHO k prosazování národního očkovacího teroru je v současnosti běžnou praxí a WHO tohle všechno zcela uvědoměle a úmyslně podporuje, avšak otevřeně s k tomu samozřejmě nehlásí.

Pod nátlakem již samotní propagátoři očkování přiznávají, že existují studie potvrzující spojitost mezi očkováním a autismem

O tom, že data ze studie významné americké organizace CDC byla falšována, aby se utajila souvislost mezi očkováním vakcínou MMR a autismem, informovala Česká televize v pořadu Utajená data z cyklu Nedej se dne 7. 6. 2015 (https://www.youtube.com/watch?v=8GRwfTkrAnw). V lednu 2019 se o tom zmínil i Roman Prymula (předseda organizace ČVS, která lobbuje za co nejrepresivnější přístup k očkování, a současně náměstek ministra zdravotnictví pro zdravotní péči) v diskusním pořadu TV Prima. Přestože přiznal, že studie skutečně spojitost mezi autismem a očkováním potvrzuje, opět ukázkově celý problém bagatelizoval: „Ano, v americké CDC byl vědec, který lehce falšoval data, což je samozřejmě zavrženíhodné, a měl by za to být adekvátně potrestán,  ale tady se to týkalo pouze černošské populace. Vztahovat tato data na bílou rasu je naprostý nesmysl." (od 15:47 https://www.facebook.com/ftvprimazpravodajstvi/videos/2507287876165350/)

Pokud se poškození potvrdí velmi významně na afroamerických chlapcích (jednalo se o přibližně 2,6 násobně vyšší výskyt autismu u očkovaných oproti neočkovaným a to již po odečtení dětí s nižší porodní váhou; bez tohoto odečtu se jedná o 3,36 násobek), naši „bílou“ rasu by to rozhodně zajímat mělo. Pokud by se něco takového prokázalo u jakéhokoliv léčiva na myších, vědci by se tím zabývali určitě. Pokud je statisticky významně prokázána tato spojitost u jakéhokoliv člověka, znamená to, že existuje mechanismus, který může autismus jako přímý důsledek očkování vyvolat. To, že očkování může způsobit autismus, je osobní zkušeností desetitisíců lidí po celém světě a současně se to postupně začíná ukazovat i v mnoha dalších renomovaných studiích. Pro propagátory je to však samozřejmě noční můra a snaží se vše bagatelizovat, odvádět pozornost, argumentovat jinými studiemi, které tuto spojitost vyvracejí. Poslední dobou se však čím dál tím častěji ukazuje, že tyto studie jsou záměrně falšovány.

Propagátoři často používají kauzu Wakefield jako příklad toho, jak studie, která dávala do spojitosti očkování s autismem, byla vyvrácena, a tím se snaží vytvářet dojem, že jsou tak vyvráceny veškeré podobné studie. Ve skutečnosti studie Wakefielda, jenž byl pouze jedním z členů týmu, nic takového jako souvislost autismu a očkování neprokazovala. Tato studie byla provedena pouze na dvanácti dětech a zabývala se něčím úplně jiným. Dr. Wakefield při její realizaci narazil na skutečnost, že ty děti, které byly autistické, byly před tím očkovány. Přišlo mu to zajímavé, a proto v závěru studie vyzval vědeckou veřejnost k dalšímu prozkoumání možné souvislosti. Pro očkovací lobby byla však už jen tato výzva důvodem k tomu, aby z něj udělali exemplární příklad k akademické likvidaci. Když dr. Wakefield zjistil, co se proti němu chystá, raději utekl z Velké Británie do Ameriky. Jeho kolega zůstal ve své vlasti, soudil se a soud mu nakonec po mnoha letech dal za pravdu a ještě vyjádřil politování nad tím, jak se k němu lékařská obec zachovala. Dr. Wakefield by došel ke zcela stejné rehabilitaci, avšak místo mnohaletého velmi náročného soudního procesu dal přednost svobodné činnosti v USA.

Václav Hrabák, homeopat
předseda společnosti Poočkování, z. s.