Čas soli

Mluvím o současné pozoruhodné době pohledem celostního homeopata… Jde o jeden z nejpotřebnějších konstitučních informačních prostředků, NATRIUM MURIATICUM (Natrium chloratum), nebo-li chlorid sodný mořského původu, tedy tzv. kuchyňská sůl. Homeopatika z moře jsou obecně velmi potřebná, jelikož jak známo napřed tu bylo jen to móře. Z něj povstal biologický život… Namátkou, Calcarea carbonica (uhličitan vápenatý získávaný z lastur), Natrium sulphuricum (síran sodný) či Sepia – další léky pokrývající mnoho lidských symptomů a konstitucí. Z jistého nadhledu lze tvrdit, že prakticky všechny minerální léky pocházejí z praoceánu.
  Ovšem chlorid sodný by nám mohl posloužit přímo jako mořská esence. A nejen mořská i naše osobní, neboť co my jsme na tělesné rovině. 75 – 80 % našich fyzických těl tvoří voda – ale lehce slaná, tedy s chloridem sodným, tzv. fyziologický roztok. Jsme voda a sůl, slaná voda. Moře je stále v nás… Máme s oceány intimní a historický vztah. Osobnost Natrium muriaticum má vždy VZTAH na nejvyšší příčce životních témat a priorit. Vztah zejména k sobě. Od jeho kvality a zvláštností se pak zákonitě, v souladu se základním energetickým principem, odvíjejí vztahy k dalším lidem, zvířatům, k Zemi a Životu obecně. Jde tedy o něco naprosto zásadního a ten který si to buď uvědomuje nebo je tou skutečností jako by prodchnutý.

Vztah je pro něj naplněním životní mise. A velmi se (většinou podvědomě) obává, že jej buď nenalezne či ztratí. Z toho plyne nepřehlédnutelná vážnost či serióznost – hlavně u dětí nepřehlédnutelná, a také jistý základní stín smutku. Smutek vyjádřený tělesně – jsou slzy, kde je chlorid sodný koncentrovanější než jinde v těle. Slzy jsou slané jako moře. Mají schopnost nás vracet zpět. Přinášejí úlevu a pravdu. Problém Natria muriatica bývá neschopnost takové úlevy. Ne že chybí emoce. Naopak, jak jsme si řekli. Ale osobnost Natria muriatica je tímto směrem zatvrzelá. Miminko pláče celým tělem. Jak dítě roste a dospívá, postupně pláče jen horní částí těla, pak se pohybuje jen hlava a dospělý již jen roní slzy. Natrium muriaticum ani to ne – i když by někdy tak chtělo. Pláče dovnitř. Často mívá fyzický symptom suchých očí a potřebuje umělé slzy! A kape si do očí trochu toho moře…

Jak se takový emočně zranitelný člověk obává svého poranění, má tendenci se uzavírat do svého světa a izolovat se od bujaré společnosti. Samozřejmě, že mluvím o Natrium, jehož vztah není naplněn. Nebo byl jakkoliv přerušen. To je v konstituční homeopatii obecné pravidlo. V učebnicích bývá popisována patologie, čili člověk nemocný, mající problém. Pokud je jakýkoliv člověk jakékoliv psychosomatické konstituce zdráv a spokojen, nebude vyhledávat lékaře, natož homeopata a nebude o jeho symptomech nikde psáno. V mrazu se třese nebo v horku se potí, NENÍ z hlediska homeopatie důležitý (ba žádný) příznak. Naopak důležitým příznakem může např. být – je velmi zimomřivý a pociťuje pálení kůže (Arsenicum album).

V šedesátých létech minulého století napsal Paul Simon (ze slavné pěvecké dvojice Simon and Garfunkel) úžasnou skladbu „I am the Rock“ – Jsem skála. Až mrazí, jak text popisuje osobnost Natrium muriaticum. Tak například v závěru: …and rock feels no pain… and island never cries… a skála bolest necítí a ostrov nikdy nepláče… (Ostrov – izolovaná pevnina obklopená mořem…)

Nabízí se otázka co člověk typu Nm (dále již tato zkratka nahrazující název Natriium muriaticum) a moře. Ano, takový člověk moře skutečně vnímá jako energii, sílu, živel. Nejde mu ani tak o plavání a skotačení ve vlnách jako o tu tajemnou blízkost. I kdyby se za celou dobu u koře ani jednou nenamočil, bude jej vnímat a dýchat slaný vzduch – což na něj bude podvědomě často i vědomě působit. Většinou učebnice popisují typické zhoršení u moře, nejčastěji po návratu od něj. Jsou ale i jiné případy, kdy dojde naopak k posunu k lepšímu nebo třeba si tam ten člověk něco uvědomí, dostane důležitý nápad či vizi. Moře zkrátka nenechá Nm bez reakce, beze změny. Jako by šlo o setkání se svou esencí, se sebou samým… nelze popsat a žádné Nm nám to nepřiblíží, jelikož další vlastnost tohoto introvertního typu je malá sdílnost, a to zejména v hlubších osobních věcech. V ordinaci při kontrolách se může homeopat setkat u takových a podobných konstitucí s jistou neochotou přiznat zlepšení stavu. V tomto je ale mistr osobnost Arsenicum album (kysličník arseničný, bílý arsen) mající mnoho podobného s Nm. Konečně v materiální rovině byste od sebe ty bílé prášky sotva rozeznali… Nedávno mi jeden muž Arsenicum album na třetí či čtvrté kontrole sdělil (mimochodem zbaven Arsenikem všech svých dřívějších potíží), že když delší dobu běhá v lese a je studený vítr, že ho pak trochu bolí hlava… Že se před necelým rokem jen obtížně pohyboval a další zdravotní problémy jaksi pominul a tvářil se ustaraně…

Během dlouhých let homeopatické praxe jsem si opakovaně všiml, že mnozí Nm, více ženy, reagují zhoršením psychiky s dopadem do těla i po ztrátě zvířete, nejčastěji psa („člena rodiny“, někdy dokonce „partnera“). Ano. Vážná věc. Dokázaly řadu týdnů či měsíců tesknit a hubnout a propadat se do deprese. A na druhou stranu jsem si také všiml, že mnoho psů, zejména s protáhlým čumákem (např. jezevčíků či kólií) odpovídají svým naladěním Nm! Typicky se to projeví, když jej opustí jeho pán či paní (zemře, v horším případě ho prostě vyhodí). Takový pes může reagovat ukázkově. Přestane žrát, hubne, teskní a jeho oči jsou nekonečně smutné. Dále jsem si všiml, že jedině člověk pláče, tvoří slzy. Tomu upřímně nerozumím, ale tento fakt naznačuje, že pláč je spojen s vyšší spiritualitou, tedy člověčenstvím…

Situaci homeopatovi může někdy dost zkomplikovat tzv. kompenzace nemocného. Ta se může vyskytnout prakticky u všech typů. Jde o zakrývání slabostí a stinných osobnostních stránek – leč i tělesných (oblast make upů, ustrojení, atp). Např. mladé ženy a dívky Nm mají sklon nenávidět své tělo, což vede k přísné kontrole hmotnosti a tvarů – v konečné patologii dg. mentální anorexie. Nm je jeden z homeopatických prostředků, které pomáhají. Jsme-li u lékařkých diagnóz, tak Nm pomáhá také velmi často při tzv. amenorey, čili chybění menstruace, nebo je-li velmi slabá, intervaly příliš dlouhé. Déle při roztroušené skleróze a alergiích, kde se v příznacích objevuje voda. Od slzení, kapání z nosu k otokům na sliznicích dýchacích cest či pokožky. Často, hlavně ženy, mají lehce oteklá lýtka, která nabývají baňatý tvar a jsou na pohmat měkká (plná vody). Také v obličeji se mohou projevovat poruchy buněčného vodního pohybu. Chlorid sodný VÁŽE vodu! Na osmotickém principu. Zkratkou, kde jsou problémy s vodou, mysleme na Nm.

Ale zpět ke kompenzačnímu chování a maskování pravdy. Tato energie je v západní populaci tak samozřejmá a všudypřítomná, že jsme si na ni uvykli. Leč v homeopatické ordinaci (podobně jako třeba v kriminalistické vyšetřovně) se s tímto společenským jevem musíme nějak vypořádat. Jinak se k právě sotva dostaneme. V případě homeopata souběžně tak i dopomoci uzdravení vyšetřovaného. Osoba Nm se klidně může chovat i velmi společensky, projevovat veselí, upřímnost i hravost. Při studiu Genových klíčů (zmodernizovaný I-ťing) jsem vypátral, že klíč č. 46 nejlépe odpovídá osobnosti Nm. V patologické, nízkovibrační, tedy stínové frekvenci nese název VÁŽNOST.

Dovolte, abych z této moudré knihy Richarda Rudda, ocitoval esenciální věty. Jiný (dokonalý) systém by nám mohl pomoci ještě lépe pocítit kdo Nm opravdu je. „Vážnost je nejrozšířenější ze všech nemocí na naší planetě a je primární příčinou mnohého životního neštěstí.! Dále budu používat jen volnější citace popř. parafráze směřující k popisu Nm. Takový člověk se ocitá mimo synchronizaci s celkem, jednotou a životem samotným. Příliš se zaměřuje na minulost či budoucnost a vytváří si překážky. Dělá si starosti s životem, jaký je teď a přeje si, aby byl JINÝ. Vážnost nás odděluje od lásky, hry, života a nastoluje kontrolu a izolaci. (and island never cries…).Tyto energetické a genové vzorce (jde o zapínání či vypínání existujících genů) se zakládají již v útlém dětství – do sedmi let věku. Rodiče (popř. opatrovníci, učitelé) jež „naučí“, že život je bezpečný a milující, přes sušické vyzařování způsobí, že se dítě uvolní do přirozené vnitřní harmonie. Já k tomu poznamenávám, že trefený konstituční homeopatikum může postupně takový proces suplovat – musel jsem si zde přihřát svou homeopatickou polívčičku…

Dále citace z Genových klíčů: „Pokud rodiče nedokážou věřit sami sobě, začnou brát život příliš vážně a přenášejí tuto frekvenci do aury dítěte. Někdy berou příliš vážně i duchovní cestu.“ Zde si opět dovolím osobní vstup. To je tak očividné a netýká se to jen typu Nm. Všimli jste si také, jak jsou církevní představitelé a náboženští vůdci vážní – až zachmuření? Věříte, že vědí něco o životě a jeho spiritu? Já ne. Křesťanské církve vtiskly tuto vážnou a ztýranou energii dokonce do postavy, ke které se odvolávají…. Vážné a přísně smutné tváře možno spatřit i u vedoucích představitelů vědeckých profesí – materiální věda je v podstatě stejně nízká frekvence světla jako jakékoliv jiné náboženství. Uctívá se tu Hmota. Až lidé přestanou být pobožní a uctívat bohy, stanou se sami sebou a tím se v nich naplní pravé božství…

Z knihy Genové klíče se dále můžeme v širší souvislosti s atmosférou Nm dozvědět: „Recept na báječný život je tak jednoduchý: Kráčet s lehkostí a nedělat si starosti. Život nás sám zavede, tam kam chceme, abychom došli – pokud mu to dovolíme…“ A dále: „Nevědomost, základní energie utrpení, přichází, když Život bereme vážně.“ A jako jsem se zmínil o kompenzačním chování, jež terapeutovi poněkud komplikuje nalezení léčivé informace, tak i zde možno najít na toto téma moudrá slova, jež opět parafrázuji. „Vážnost může být potlačována až do podoby zamrznutí lidské smyslnosti (frigidita). Tito lidé se před životem schovávají ze strachu z vlastního těla. Pokud se nám nelíbí ani vlastní tělo, slábneme a zahořkneme. Existuje ale i další způsob, jak přelstít sám sebe a své okolí. Jde o přehnanou reakci na vážnost. Tito lidé předstírají, že si užívají života a navenek vypadají, že nic neberou vážně. Pokud se však (většinou vlivem upřímnosti okolí) tato jinak pevná fasáda rozpadne, ukáže se, jak ve skutečnosti smrtelně vážně berou život. Jejich štítem je lehkovážnost. A ta se bohužel, projevuje i v jejich vztazích (na kterých jim ve skutečnosti tak záleží). Bývají četné a krátkodobé…

Moudrost I-ťingu a Genových klíčů nám v obecné rovině vysvětluje, že jakýkoliv stín a nízká vibrace světla v sobě má zárodek vyšší frekvence (tzv. daru) – zde je to energie RADOST. Ta nás zaplaví životem a pravdou. A po nějaké době, je-li dáno může přijít (pokud to nechcete) mistrovská energie (Siddhi či Milost) a tou je v tomto případě EXTÁZE…

Nyní se pokusím v samotném závěru vysvětlit laskavému čtenáři, pro jsem vlastně zamyšlení o energii Nm něco napsal… Sále častěji a intenzivněji kolem sebe, ale i v sobě, pozoruji blízkost vibrace Nm, vážnosti, separace, izolace, introverze až autismu. Stále více lidských bytostí je nyní opouštěno. Z různých důvodů… jedním z nich je fakt, že stále více lidí se na poslední chvíli probírá z duchovní letargie a chce v soukromí a intimitě pracovat na sobě a upřímně a intenzivně hledá spásu, Boha, sebe… nechce být rušeno a rozptylováno povrchností a falešností současnosti. Hledá opravdové Mistry a potřebují jít SVOU cestou. To může u mnohých vyvolat pocit ztráty blízké osoby a mohou tak potřebovat homeopatický lék Natrium muriatcum. Je potřeba vysokých potencí. Někteří se v tu osudovou chvíli mohou cítit doslova jako solný sloup… přišel čas soli a slzí. Za dveřmi čeká čas slzí radosti. Nekonečné bezdůvodné původní RADOSTI – a možné i EXTÁZE! Čas kdy každý člověk bude vykonávat zázraky. Dont worry. Be happy!

Tomáš Lebenhart