Boj s viry

Podělím se o aktuální zkušenost a pocity s bojem s viry. Pozoruji, že od Vánoc mnoho lidí, včetně dětí, sužuje úporná infekce. Nejčastěji se jedná o záněty nosohltanu s pálením v krku, rýmou a totálním vyčerpáním. Patrně jde o mutované viry, které prolomí imunitu a tak otevřou bránu pro bakterie (nejčastěji Streptokoky). Mnoho lidí ruší termíny, u mě, u kolegů, i mimo zdravotní oblast, třeba obchodní schůzky – pro zdravotní indispozici. Včera sedím u pana zubního kolegy, stěžoval si, že klienti pořád ruší termíny … Já měl pusu dokořán, tak jsem jen mrkal a huhlal, jako že o tom taky něco vím… Další pozorovaný efekt je neschopnost se postavit zas brzy na nohy. Je to zacyklené, točí se to pořád dokola. Hodně lidí bere antibiotika, které většinou nic nevyřeší, i když v některých případech mohou být nezbytná.
I já jsem asi tři týdny za plného chodu, včetně pracovních víkendů, sváděl nelítostný boj s mikrosvětem. Doufám, že minulý čas je OK. Únava, pálení v nosohltanu, pořád jako by na spadnutí… Moje poslední nemoc proběhla vloni v dubnu na Srí Lance. Tam jsem měl týden vysoké teploty a silný kašel. Absolutně jsem to nemohl ovlivnit. Zajímavé bylo, že jsem se i v tomto stavu cítil psychicky velmi dobře! To napovídá, že se jednalo o očistu. Nejspíše spuštěnou po intenzivní autopatií. Považte: Tropy, ke čtyřicítce venku i ve mně… a pohodička, v tomto stavu jsem napsal většinu textů knihy Bez pláště. Připadal jsem si jako parní kotel… Asi dvacet let nazad jsem neměl zvýšenou teplotu ani jinou infekční nemoc. Až teď. A jasně jsem pociťoval nepřátelství mikrobů! Jejich snahu mě dostat. A mnoho lidí mi říká, že tak bídně (i psychicky!)se nikdy v životě necítili. Viry mají dvojí rozměr, biologický i mentální! Virus je vlastně cizí informace. Tyto současné, se zdají být mimořádně brutální. Nevím, čím je to dáno, leč je to realita. Viru nemůžete chytnout za koule. Nemá je! Tvoří je pouhý řetěz molekul – zatraceně inteligentních. Pokud pronikne do buněčného jadérka, napojí se na naší DNA, tož je celkem špatná zpráva. Hlavně ne, naše originální… Bakterie, kupříkladu jsou na buněčné úrovni, takže mají mj. buněčnou stěnu, tvořenou lipoproteiny. Chemické antibiotikum ji umí rozrušit, což má za následek zánik bacila. Naopak, virům podávání antibiotik velmi usnadňuje ničivé plány, neboť významně oslabují naší obranyschopnost. Je smutnou realitou, že tato praxe je v medicíně naprosto běžná… proč? To by bylo na delší debatu s více rozměry.

Tenkrát na Srí Lance jsem pociťoval jistou spolupráci (přátelství) virů. Mám pocit, že něco hluboko v nás rozhoduje o tom, zda nás bude mikrosvět decimovat nebo se dá do našich služeb! To platí i o plísních, některé ničí nádory, jiné je vyrábějí… Naše vnitřní inteligence o tom patrně každou sekundou rozhoduje. A na ni působí psychika, vize, nadšení, stresy, strachy, úcta či neúcta k sobě… Bacha na to.

A teď praktické postřehy. Snad to někomu pomůže… Jako zarytý homeopat jsem cumlal Citomix, Oscillo a sem tam Belladonu nebo Apis. K tomu mega dávky céčka z aceroly a déčko z oleje z tresčích jater. Sváděl jsem non stop bitvu. Samozřejmě, že jsem i trochu čaroval a „viděl“ ty neviditelný potvory, jak chcípají a jak mé buňky září zdravím. Taky jsem si často poklepával na brzlík (na horním okraji hrudní kosti)… Pořád nerozhodně. Všichni kolem mě postupně zalehli – a zalehávají… Řeknu vám, co přineslo radikální obrat: Jedna autopatie z převařené prodechnuté vody (6 litrů). Druhý den jsem byl jako zbitý a pak nastartoval vnitřní Temelín… Proč jsem to neudělal hned? Nevím. Asi proto, že provádím dlouhodobě autopatii z prány. Myslel jsem si, že to stačí. A druhá zásadní věc: Vzpomněl jsem si na cibuli a takovou babskou radu… Večer jsem si rozkrojil velkou cibuli a dal ji na talířek na

noční stolek. Tři noci. Paráda. Úplně jsem vnímal, jak ze mě saje tu infekci, zatím co já se toulám po hvězdách. Ráno byla unavená, rozbředlá, že jsem váhal, jestli ji mám vůbec hodit do kompostu…

Tomáš Lebenhart