Ať žije válka

Věř, milý čtenáři, že si války nepřeji a ani nic, co by k nim mohlo vést… Pokud pootevřeš svou mysl a dovolíš si podívat se na zavedené pořádky své i kolektivní mysli z nadhledu, pokud se odvážíš přijmout jiný koncept, než se všeobecně nosí, pak asi pochopíš, že provokativní název tohoto textu věrně odráží směrování mentální energie našeho národa ke zlu a utrpení… a také si budeš (i když nerad) muset přiznat, že tyto energie, považované skoro za svaté, nesou své plody.

Jeden ze základních zákonů Života zní: Na co opakovaně a intenzivně koncentruješ svou mysl, jaké vize si vytváříš, jakými obrazy a tématy se tvá představivost zabývá – to významně pomáháš realizovat. Neboli sny se plní a lidská mysl kóduje energetický program, jenž vytváří realitu. I tu hmotnou. Trochu jsem to rozvedl. Ve stručnosti tedy: MYSL ORGANIZUJE HMOTU. Tak zní ten zákon. Zabývám se celostním přístupem ke zdraví a tak lidem ve své ordinaci často radím: Pokud budete myslet na nemoc, nezbavíte se jí, budete jí svou pozorností posilovat. Pokud se zaměříte na své zdraví, uzdravíte se. Celý systém vědecké medicíny je založen na studiu chorob (a farmak). Proto nemůže být úspěšný ve smyslu uzdravování svých pacientů. Univerzitní lékaři NEJSOU odborníci na zdraví. Jsou znalci nemocí svého oboru a léčiv, jež nikdy nevyléčí. (Ať žije nemoc.)

Dalším zásadním faktem je, že EXISTUJE POUZE PŘÍTOMNOST. Minulost ale i lineární čas „existují“ jen v našich hlavách a představách. Jsou to iluze. Budoucnost samozřejmě také neexistuje. Avšak její nekonečný potenciál v přítomnosti ANO. Potenciál. Tedy možnosti. Ty kóduje (určuje) právě  zaměření naší mysli.

Přenesme nyní tyto zákonitosti do současné reality. My, Češi nepatříme mezi agresivní národy. Ani v hlubší minulosti jsme nikoho neutiskovali, neprolévali krev na cizích územích a nikoho nezotročovali. Také proto nás COVID 19 „šetří“ – na rozdíl od národů s těžkým karmickým zatížením. Tak to můžeme být opravdu rádi. Ale žádní svatouškové zase nejsme. Máme svoji „národní povahu“ a v jejím rámci sklon k nepřehlédnutelné servilitě. Také je nepotěšitelným faktem naše velmi nízká inteligence vzhledem k výživě. Tak nízká, že se neosměluji ani ji pojmenovat. To se, bohužel, týká i valné většiny zdravotníků. Viz strava v nemocnicích, která podporuje nemoc a rozhodně není součástí léčby – což by rozhodně býti měla! Mám za to, že naše stravovací návyky jsou nejhorší na celé planetě. Dnes se však v kontextu tématu zastavím u našeho velmi zakořeněného zvyku směřovat svou pozornost k minulosti a to zejména k jejím nejtragičtějším momentům. Tato energie mi přijde ještě rozkladnější a toxičtější než vepřové, knedle, pivo, cukr a margarín.

V tomto ohledu nutno poznamenat, že v tom „nejedeme“ úplně sami. Také Slováci a Poláci mají silný smysl pro zavylé  připomínání si všelijakých masakrů a ublížení. Ale na rozdíl od nás se alespoň stravují zdravěji. Neuplyne snad jediný den, aby nás mainstreamová média „odpovědně“ nenabádala, abychom si něco připomněli. Tato psychopatická snaha je směřována hlavně na mladou generaci. Asi nevíte, že nejčastěji zmiňované jméno – alespoň v televizi, je Adolf Hitler. Kdeže Ježíš. Ten si své dny užije jen kolem Vánoc a Velikonoc. Celoroční „celebritou“ je Hitler. Nevěříte? Léta o něm běží spousta pořadů, debat a dokumentů. A vůbec - zkuste se někdy podívat na titulky názvů,  zejména večerních pořadů hlavních tv programů. Denně se to tam hemží vraždami, zločinem, sexem, terorizmem, střelbou, agresí a bojem. Zločinem a agresí všeho druhu včetně psychických traumat těžkého kalibru v přímém přenosu v tzv. reality show. Do toho vás pravidelně lekají agresivní, klamavé reklamy na nezdravé produkty včetně farmak. A hlavně pořád si máme připomínat děsivé události naší minulosti (jež neexistuje). Prý proto, aby k takovým věcem už nikdy nedošlo! A psychopati (ve vládě i v médiích) sklízejí ovace senzacechtivého národa. Stále se klaníme padlým, bojujeme za „lepší a bezpečnější“ svět v Afghánistánu a nevím kde ještě. S tragickým výrazem zapalujeme svíčky na chodnících, děti vozíme do Terezína… Jen se podívejte na ten komín, děti… to už se nikdy nesmí stát. Dobře si ta fašistická zvěrstva zapamatujte… a za rok znovu – a znovu. NIKDY nesmíme zapomenout!

Můj otec se na jaře 1945 vrátil do Prahy  jako tankista spojenecké armády. Byl jedním z „Wintonových dětí“. Jako 16letý stihl poslední vlak. Jeho maminka, tatínek a starší sestra se poválce nevrátili. NIKDY jsem od něj nezaslechl špatné slovo vůči německému národu. Měl mezi Němci i pár přátel, s kterými si dopisoval. Nikdy si nepřipomínal minulost. Z atmosféry protifašistických spolků se mu dělalo nevolno a záhy jejich zasmušilé řady opustil.

Neustálé oživování osobních či národních tragédií vede k zatvrzelosti, touze po pomstě a živí energie zabíjení a utrpení. Kdo žije válkou, je ve válce. Kdo žije mírem, je v míru. Tak je to jednoduché. Válka v celosvětovém rozměru nevzplála jedině milosrdné pomoci vtělených avatárů a duchovně vyspělých bytostí nepozemského původu. Válka však probíhá. Je krutá a dobře živená. Probíhá na skutečných lokálních bojištích, ale hlavně na úrovni myšlenek, slov i civilních činů. Agrese prorostla do společnosti tak mocně, že se projevuje již v předškolním věku. Odpouštění je zcela neznámý, virtuální pojem. Soucit, pochopení jsou exotické výrazy. Nosí se spíš lítost a hysterie.

Neustále si připomínáme minulé nezdary a selhání. Rakovina tlustého střeva a konečníku (neschopnost opustit minulost) u nás nabývá epidemických rozměrů. Ženám se neustále připomíná rakovina prsu a honí se na nebezpečné mammografie. Musíte na to, paní pořád myslet! To jim prý říkají… A tak rakovina prsu též nabývá epidemických rozměrů. Ve zdravotním systému se pořád na něco zaměřují a sledují – dle výsledků boje konkurenčních farmaceutických firem. I na ten COVID 19 se zaměřujeme a dlouho zaměřovat budeme.

Představte si předsedu vlády nebo ministra zdravotnictví, jak na tiskové konferenci s úsměvem oznámí: Tak a DOST. Od teď se budeme zaměřovat na zdraví, přátelé. Na imunitu, na jednoduché a osvědčené postupy, abychom nikdy neonemocněli. Kdo nebude chodit na sluníčko, bude brát kvalitní vitamín D3 alespoň 3000 IU (mezinárodních jednotek) denně. A bude pro všechny zdarma. Ve vašich mobilech si můžete stáhnout aplikaci Ministerstva zdravotnictví o prostředcích přirozeně posilujících protiinfekční imunitu. Budeme spolupracovat s významnými léčiteli, jež za sebou mají tisíce uzdravených. Všechny tyto většinou jednoduchá a laciné prostředky budou 100% hrazeny zdravotními pojišťovnami. Budeme dotovat zdravé potraviny, aby byly levnější než ty jedovaté. To by bylo žrádlo, že?

Zajdeme v představě ještě kousek dál… Vážení spoluobčané. CO nám tato situace zrcadlí? Užívejte hodně sluníčka, vzájemné lásky a božského klidu. Rozjímejte v tichu svého domova, kdo jste a co chcete. A na nějaké viry ani nepomyslete. Žijte zdravě a minulost nechte na pokoji. DENNĚ slavte! Východ slunce, nový den, to, že jste zdrávi, že jste milováni. Milujte se a pohlížejte na sebe s vlídným obdivem. Miluji tuto zem, tento národ, nebe i sebe. Jak je to vůbec možné, že nás nevedou TAKOVÍ obyčejní lidé? Ale nebude to trvat zas tak dlouho a povedou… (smích).

Na konec jedna legrační paralela: Pan Novák – nebo mu říkejme třeba pan Konopásek, nebo Pěnkava, pracuje v jedné velké prosperující firmě. Dostal se po létech na post středního managementu, třeba do sekce komunikace, tedy PR. No a na jedné poradě se prostě posral. Dost se to tenkrát protáhlo, on před tím něco blbého zbaštil u stánku, aby vše stihl… a pak už to prostě nestihl, neboť byl svědomitý a nechtěl zdrhnout z důležité schůze. No a teď si vážení představte, že se tato nemilá událost každoročně připomíná na valné hromadě akcionářů i na firemních večírcích. Pana Pěnkavu si přizvaní žurnalisté fotí, mladá televizní reportérka se ptá na jeho pocity tenkrát…naše diváky bude jistě zajímat, jak jste se pak dostal domů a co vaše rodina na to řekla. A dokonce by občas nějací svědomití rodiče, taktéž zaměstnanci firmy, zašli příjemnou procházkou slunečnou nedělí k obydlí rodiny Pěnkavových… vidíš, Andulko, tak tady bydlí ten člověk… je třeba si to připomínat. Takové věci se prostě nedělají.

A je možné, že si pan Pěnkava jednou vyřídí na úřadech zbrojní pas a zakoupí střelnou zbraň. A nebo - to by bylo lepší, se odstěhuje z této země a odletí do teplých krajin. Navždy.

Navždy?

Tomáš Lebenhart