Ať maj radost

Pátek po obědě (a kolečku v City) sběhnu do Yemenites jak závislák do Holiday Inn – pardon: Do Drop in. Juniorka tentokrát v černé přiléhavé košili s tajemným zapínáním vzadu (což nutně vyžaduje asistenci), se činí, neboť v kavárničce posedává pár hostů. Dávám macchiato na stojáka u výlohy do Vídeňské a radostně a uvolněně nasávám atmo. Rád poslouchám ty konejšivé zvuky sypaných mistrně upražených zrn, chroupání při jejich mletí, cinkot porcelánu a ocelových lžiček, syčení páry a příjemně položený hlas barmanky. I ten zvuk mincí kladených na tvrdý plastový pult dokresluje akustiku malého voňavého prostoru.

Po očku (z čistě, ehm psychosomatického hlediska) sleduji její pružné jaguáří pohyby - dnes má drápy smetanově bílé. Rockersky nahrbena za pákami, virtuózně bere do rukou hrnečky, dózy, krabici s mlékem a další nutné předměty. Rád, usazen v rohu, skoro za jejími zády, pozoruji ten klavírní koncert a vnímám přirozené souhyby celého těla s dynamicky pokrčenými klouby rukou i nohou.

Dnes na „mém“ místě sedí malá, asi pětiletá holčička s tatínkem. Je sdílná a o vše se zajímá. „To je moc krásné srdíčko“, povídá slečně Jaguárové, fascinována jejím výtvorem v pěně tatínkova hrnečku. „To jsem ráda, že se ti líbí.“ Malá však téma neuzavírá, naopak rozvíjí. „A děláte ho všem?“, chce vědět. JJ (juniorka jaguárka) se na ni (i na tatínka) usměje a laskavým hlasem ubezpečuje: „Všem… Proč tě to zajímá?“ „Protože je správné dělat radost všem“, vysvětluje malý host. A mě padá brada… a JJ taktéž. Několik vteřin je naprosté ticho – tedy až na rytmické kníkání Michaela Jacksona, neštěstí s volume velmi vlevo.

Takřka posvátné skoroticho nenuceně přeruší malá svým hláskem podobným Jacksonovu. „Srdíčko je radost. A srdíčko může udělat každý. Fšude. Fšem. Ať maj radost.“ Čumim jak sáňky v létě. Já vám do tý pražírničky fakt chodím rád. Taky proto, že tam maj skvělý kafe…

Tomáš Lebenhart