Alicie

Jistě jste si toho také všimli. V naší televizi se již řadu let nenápadně, ale nezadržitelně šíří násilí, arogance a bezohledné porušování soukromí prosáklé stoupající dávkou stupidity. To vše se děje pod falešnou rouškou svobody projevu a nezpochybnitelného práva diváků na informace všeho druhu.Začíná to u zpravodajství, které postrádá odborné komentáře (to by dalo práci), kdy žurnalista nastuduje daný problém, provede řadu rozhovorů s povolanými lidmi a pak divákům objektivně vysvětlí pozadí problému či situace a její pravděpodobný vývoj. Viz např. Michal Kubal tč. v USA. Týká se to politického, ekonomického i kulturně společenského dění u nás i ve světě. Tak pracují seriozní tv stanice, jako například britská BBC, americká CNN či dokonce arabská Al Jazeera. Naše zprávy kladou důraz na senzace všeho druhu, často podmalované melodramatickou hudbou. Reportér (ka) v hlavní zpravodajské relaci vzrušeně informuje o pokousání malého děcka rotvajlerem či parlamentní rozpravě, kde vybírá vulgarity diskutujících zákonodárců a křičí při tom, jako kdyby referoval (a) o přistání mimozemšťanů. Čestná výjimka je naprosto profesionální Václav Moravec ve svém nedělním pořadu Otázky VM. Brutální trendy prostupují i zábavné pořady. Talkshow přidrzlého Jana Krause, nebo vyloženě drzé a arogantní Michaely Jílkové (Máte slovo, dříve Kotel) jsou toho příklady. A to nemluvím o dalších stupidních tv show mimo veřejnoprávní ČT. V pořadu Československo hledá talent, se režie zaměřuje s oblibou na trapné ubožáky, kteří by spíše potřebovali psychiatrickou péči než veřejnou publicitu. Výběr filmů a neuvěřitelně naivních sitkomů a seriálů dokresluje devastující vliv té nejpodřadnější americké zábavy v našich podmínkách. Naprosto idiotské reklamy, které přerušují pořady někdy i na neskutečných 15 minut to vše podtrhují.
A víte, co je na tom nejhorší? Je to záměr! V USA i u nás. Tvůrci pořadů přímo požadují brutalitu. Včetně jinak režijně slušného pořadu Ano, šéfe s kuchařem Zdeňkem Pohlreichem. Vynikající kuchař, inteligentní člověk se slušnou morálkou vzhledem ke strávníkům je pobízen k drsnému jednání s personálem restaurace. Mnohdy jsme svědky slz a zoufalství v přímém přenosu, ikdyž je na konec naordinován jistý happy end. V USA jsou tv stanice, jež se dokonce zaměřují na krátké zprávy typu akrobat se zřítil z visuté hrazdy do manéže, žárlivý manžel zastřelil manželku i jejího milence, apod. Bulvár 24 hodin 7 dní v týdnu. A mají slušnou sledovanost (viz román Johna Irvinga Čtvrtá ruka).

Proč se toto vše děje? Je to smutné: Protože to CHCEME. I zde platí nesmlouvavý zákon nabídky a poptávky. No a většinová poptávka je taková, jaká je. A přitom vůbec nemáme zapotřebí slepě přijímat zhoubný americký trend. Na to jak jsme malý národ, máme již od šedesátých let výborné režiséry, herce a scénáristy. A také komiky a velmi nadané textaře a hudebníky (Verich, Suchý, Šlitr, Šimek, Grossmann, Dietl, Cimrmanovci, Forman, Hřebejk, Chytilová.. to jen namátkou). Oč je lepší slavná Meryl Sreep než třeba Zlata Adamovská? A holywoodské krásky typu Sharon Stone, Jenifer Lopez, Cameron Diaz, Nicole Kidman či pretty woman Julia Roberts by těžko obstály před Jitkou Čvančarovou z Moravy, což, chlapi?

Tož: Čeká nás svět, který bude přesně takový, jaký si ho vytvoříme. Čím? Energiemi, které vyzařujeme. A vyzařovat můžeme jen to, co sami jsme, na co jsme naladěni. Mám za to, že pro mnoho z nás, je nejvyšší čas přeladit…

Tomáš Lebenhart